Přeskočit na hlavní obsah

Výlet do Drážďan

Minulý víkend jsme s mamkou v rámci zájezdu organizovaného mou školou jely na vánoční trhy do Drážďan. Pomineme-li některé další cestující z našeho autobusu s IQ světlušky, kteří nahlas vyřvávali výsledky svých pomatených myšlenkových pochodů, které bych se já styděla říct i potichu, tak se zájezd vydařil.
Když jsme vjeli do historického centra Drážďan, byla jsem tolik nadšená, že jsem na trauma z autobusu téměř zapomněla. Město je totiž skutečně nádherné a to i přesto, že bylo za druhé světové války poničeno bombami amerických letadel. Silné zdi chránící centrum, široký břeh řeky a nové kostely sladěné s historickými budovami perfektně vytváří kulisu tradičním vánočním trhům.

Výraz odpovídá pálícímu slunci, které nám díky bohu přálo.

Drážďanské trhy se od těch našich lišily už na první pohled - vše bylo velkolepě nazdobeno, od střech stánků až po elektrické rozvody a odpadkové koše. Všechno nevzhledné schovávalo chvojí. Chvojí, ne plastové řetězy co se jehličí nepodobají ani vzdáleně. Nikde se neválely plastové kelímky. To díky tomu, že u stánků vařili teplé nápoje do keramických a skleněných hrnečků s potiskem vánočních Drážďan, které byly na zálohu. To je skvělý nápad, který se v poslední době uplatňuje i v Čechách, například u festivalových pivních kelímků. Další milou věcí byly lucerny s hořícími svíčkami, které všude svítily. Všechny druhy a velikosti luceren stály na pultech stánků i na vysokých stolečcích po celém trhu. Nedovedu si představit, že by to fungovalo u nás. Tady by je lidé nejspíše rozbili, nacpali do nich odpadky, nebo je možná dokonce rozkradli.




Nemohla jsem si odpustit několik fotek se střechami stánků. Tohle u nás nenajdete.

Na trzích bylo vše velkolepé - potkaly jsme několik velikých dětských kolotočů s koníky a dalšími figurínami a také vánoční ruské kolo. Ve středu největšího trhu byla k vidění obří pyramida, několikametrová zvětšenina tradičního svícnu, ve kterém teplo svíček roztáčí vrtuli nahoře a ta pohání otáčivá patra s postavami jdoucími k jesličkám. Podobných pyramid jsme viděly více, ale tato byla největší a nejznámější.




Jelikož jsme byly vrstvami oblečení obalené jako cibule, vůbec nám nebyla zima a tak jsme celých šest hodin bez problémů vydržely chodit venku. Pouze na pár minut jsme se zastavily v poválečném kostele, kde právě probíhal vánoční koncert, což krásně doplnilo atmosféru. Nakupovaly jsme spíše hezké maličkosti, protože o tom, že uděláme výhodné obří koupě vánočních dárků jsme si ani nedělaly iluze. Soustředily jsme se hlavně na ochutnávání nejrůznějších dobrot, a tak jsem objevila ty nejdokonalejší indiány na světě, nejlepší stánkový svařák, nejúžasnější pečené jablko se skořicí, smetanou a panákem Amaretta, skvělý horký domácí chleba plněný obrovským množstvím tekoucího sýra a slaniny, s kysanou smetanou a pažitkou navrchu a nakonec vaječný punč - horký vaječný koňak s ovocnou šťávou a kopečkem šlehačky. Jednoduše jsem byla v jedlíkově nebi.

Wursty, svařák a zmíněné lucerny.

Stylový stánek s milionem příchutí indiánů, politých skvělou čokoládou. My měly irský krém a mandle s medem. Geniální. 

Před figurínou švestkáčka s indiánkem. Vidíte jak mi ho kolemjdoucí očividně závidí?


Těsně před odjezdem zpět do Prahy jsme zabrousily na druhý břeh řeky, kde jsme narazily na stánek s kovanými a koženými věcmi v historizujícím stylu. Po delším přemítání jsme pro mě vybraly malou kabelku na pásek - skvělá alternativa pro lidi trpící bolestmi zad. Už se moc těším na teplé počasí, kdy nebudu nosit dlouhý kabát a kabelku využiji.

Dva dokonale roztomilé adventní kalendáře (vidíte utíkající jezevčí ocásek?) a malovaný pohled Drážďan pro tetu. 

Pfllaumentoffel neboli švestkáček - kominíček ze sušených švestek. 



Do Prahy jsme vyrazily za hromového zvuku zvonů, o čtyři kila vánoční štoly těžší a naštěstí dost unavené na to, abychom většinu další strastiplné cesty zaspaly.

Komentáře

  1. Nejvíc závidím indiánky....taky bych si nějakýho zasloužila ;)Lill

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nějaké bych dovezla, ale za prvé by asi nepřežili převoz a za druhé bych je při tom převozu stejně určitě snědla :D.

      Vymazat
  2. Teda všechno vypadá absolutně úžasně - za rok se tam musíme nutně podívat *_* zbožňuju Vánoční trhy v Německu, přesně proto co jsi napsala - hliněný hrnečky na svařák a spousta výzdoby kterou nikdo nemá potřebu ničit...no a ten chleba se sýrem a slaninou jsem měla na WGT...ten ti závidim ze všeho nejvíc =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem si na tebe při jezení toho chleba vzpomněla :D. Určitě to tam navštiv, je to zážitek. Jen nedoporučuju sobotu, to jsme tam byly my a bylo tam dost přelidněno. Naštěstí byli všichni vánočně naladění a celkem milí :). A neopomeň pečené jablko a indiány :D.

      Vymazat
  3. Odpovědi
    1. Díky, už se těším na krátké jarní bundy, abych ji mohla nosit :).

      Vymazat
  4. No, Němci tohle prostě uměj.. :] chystáme se tam tenhle víkend - nemůžu se dočkat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se nedivím, takhle před Vánoci to krásně naladí na tu správnou vlnu :).

      Vymazat
  5. Byla jsem tam před rokem v létě, a nebýt těch vánočních serapatiček, připadlo by mi, že je to tam pořád stejný:D Drážďany jsou krásný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsou, také bych tam chtěla jet v létě a hlavně na delší dobu, pořádně to tam prolézt. Ale ty serepetičky mají hodně do sebe :).

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Před několika dny jsem si splnila sen a vydala jsem se s Markem na německý Wave Gotik Treffen, což je, pokud vím, největší gothic festival v Evropě. Měla jsem v úmyslu napsat normální článek, ale jen popis příjezdu a hotelu mi zabral půl stránky, proto jsem ho zase smazala a raději se inspirovala u Ophelie a připravila článek ve formě deníku v bodech.
A jsme tu :)
A few days ago my dream came true - me and Marek had been at Wave Gotik Treffen (the biggest gothic festival in Europe, I think). I don't want to do any long translation, I'll write just the main facts.

Lednové focení, část první

Před pár dny mi fotograf Lukáš Šimonek nabídl focení. Už dlouho jsem nic podobného nedělala a tak jsem se této nabídky hned chytila a již za pár dní jsme se vydali na fotografickou procházku. Původně jsme měli v úmyslu fotit v přírodě na sněhu, ovšem přes víkend sníh roztál, proto jsme plány změnili a rozhodli se pro omšelé městské prostředí. Nejprve jsme začali v podzemních chodbách na Vltavské. Je to malá síť liduprázných, špinavých chodeb, které dnes využívají jen bezdomovci. Naštěstí byla taková zima, že jsme žádného nepotkali. Dále jsme pokračovali na Letnou, ke kyvadlu, ale to už musím rozdělit do dalšího postu.

Zpět k Vánocům

Já vím, že počasí venku právě nepřeje vánočním náladám, ale konečně se mi dostaly do rukou vánoční fotky. Naše letošní Vánoce byly ve znamení kabelek a knih. Kabelky jsem původně chtěla  nafotit, ale nakonec jsem se rozhodla je přidat jako větší outfitový post, až všechny postupně vezmu do společnosti. Naproti tomu knihy jsem nafotila hned. Letos se u nás rozdalo celkem čtrnáct knih, z toho osm jsem dostala já. Nějakou tu knihu najdu pod stromečkem každý rok, ale v takovém počtu naposled ještě na základce. Dostala jsem tři povídkové, dva romány, jednu dokumentární, jeden komiks a jednu v angličtině. Také tak rádi dostáváte knihy? Miluji vůni nových knih :). Škoda jen, že kvůli učení se na zkoušky teď nemám na čtení dostatek času. (Marek říká, že zním jako Hermiona :D).

I know that the weather outside is not exactly in the Christmas mood, but I finally got into hands some Christmas photos. Our Christmas this year was in name of handbags and books. Firstly I'd like to shot handbags,…