Přeskočit na hlavní obsah

John Harding - Florence a Giles

Další kniha, kterou jsem dostala k Vánocům a v posledních chladných dnech přečetla, je Florence a Giles spisovatele Johna Hardinga.
K mým oblíbeným žánrům patří klasický duchařský příběh z devatenáctého a počátku dvacátého století. Kniha Florence a Giles by se k tomuto druhu literatury s gustem mohla přiřadit, a to i přes to, že je teprve několik málo let stará. Svým jazykem i příběhem se totiž vyrovná dílům autorů jako jsou B. Stoker, A. C. Doyle či H. James. Vlastně jsem asi do poloviny knihy věřila, že mám v ruce dílo mnohem staršího data, dokud mi nebylo doporučeno, abych si o přečetla rok vydání na zadní straně.

Kniha sleduje příběh dvou sirotků, vyrůstajících na novoanglickém sídle Blithe, kde je jejich strýc zanechal na starost služebnictvu. Přestože jsou oba sourozenci odtrženi od civilizace a běžných společenských zvyků, prožívají víceméně hezké dětství a pojí je k sobě silný vztah. Vše se však změní po tragické smrti první guvernantky.


Pozor, v následujícím textu prozradím velkou část děje.

Florence je dvanáctiletá dívka, pro níž nic neznamená tolik, jako její mladší bratříček Giles. Ovšem hned na druhém místě za Gilesem jsou pro ni knihy. Knihy, které na příkaz strýce, odmítajícího vzdělání žen, nesmí číst. Florence si však najde mnoho tajných způsobů, jak se dostat ke knihám z knihovny, kam podniká každodenní výpravy a noří se do strhujících příběhů. Aby své tajemství ochránila, vytvoří si vlastní jazyk, kterým se sebou rozmlouvá.
Když Giles dospěje do věku, kdy se u chlapců začíná s výukou, na sídlo přibude guvernantka - marnivá slečna Whitakerová, která Florence účinně zabrání v návštěvách knihovny. Florence tedy nijak zvlášť nelituje, když slečna Whitakerová vypadne z loďky a utopí se v jezeře. Výčitky přijdou teprve ve chvíli, kdy do sídla přijede vychovatelka nová - slečna Taylorová. Ta sice Florence dovolí číst, její chování je však velice podivné. Ačkoli slečna Taylorová v Blithe nikdy nebyla, pohybuje se v něm bez problémů, a to dokonce i v úplné tmě. To ale není jediná záhada. Florence přistihne guvernantku při chůzi po hladině jezera a získá podezření, že jde o ducha mrtvé slečny Whitakerové. Od té doby začne Florencin boj se slečnou Taylorovou o Gilese, o jehož přízeň a možná i život guvernantka zjevně usiluje. Florence najde hmotné důkazy o guvernantčině úmyslu Gilese unést. Na svou stranu získá místního policistu i svého přítele Thea. Poslední boj však musí svést sama a neohlížet se přitom na nikoho. Po mnohých vzájemných výpadech slečnu Taylorovou svrhne do studny a zahladí po ní veškeré stopy, což zahrnuje i smrt svého komplice a kamaráda Thea, který by ji mohl prozradit. Za tuto cenu Gilese nakonec ochrání pro sebe.

John Harding se svou knihou

Román se mi velice líbil, je napínavý již od začátku, kde se vlastně ani nic podstatného neděje. Zahrnuje osamělý starý dům, náměsíčnost i duchy - vše, co je potřeba pro správný duchařský příběh. Celou dobu jsem v podstatě byla na straně milující Florence, svádějící boj s temnými silami, proto jsem byla na konci téměř šokována proměnou její osobnosti. Již od začátku jsem tušila něco, co bylo na konci naznačeno, ale nedořečeno - slečna Taylorová totiž nebyla vtělením guvernantky Whitakerové, ale Gilesovi mrtvé maminky, druhé ženy Florencina otce. To úplně mění pohled na věc - Florence se celou dobu domnívá, že je potřeba slečnu Taylorovou zabít, protože chce Gilesovi ublížit a tím ranit ji. Ve skutečnosti se však jen matka vrátila ke svému dítěti. Fakt, že Florence nechá zemřít Thea na astmatický záchvat a odmítne mu vydat lék, načež ho naloží do kočáru a vyhodí na cestě u domu, mi doslova vyrazil dech. Čtenář nakonec dojde k uvědomění, že Florence Gilese vlastně nechtěla chránit, ale sobecky si ho ponechat pro sebe. Rozporem mezi dívkou, se kterou se čtenář ztotožňuje, a krutou, majetnickou vražedkyní, kterou se stává v závěru, je  tento román mnohem drsnější a strašidelnější, než jakýkoli thriller. Dojem, který ve mně tato kniha zanechala, jen tak nevyprchá.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Před několika dny jsem si splnila sen a vydala jsem se s Markem na německý Wave Gotik Treffen, což je, pokud vím, největší gothic festival v Evropě. Měla jsem v úmyslu napsat normální článek, ale jen popis příjezdu a hotelu mi zabral půl stránky, proto jsem ho zase smazala a raději se inspirovala u Ophelie a připravila článek ve formě deníku v bodech.
A jsme tu :)
A few days ago my dream came true - me and Marek had been at Wave Gotik Treffen (the biggest gothic festival in Europe, I think). I don't want to do any long translation, I'll write just the main facts.

Lednové focení, část první

Před pár dny mi fotograf Lukáš Šimonek nabídl focení. Už dlouho jsem nic podobného nedělala a tak jsem se této nabídky hned chytila a již za pár dní jsme se vydali na fotografickou procházku. Původně jsme měli v úmyslu fotit v přírodě na sněhu, ovšem přes víkend sníh roztál, proto jsme plány změnili a rozhodli se pro omšelé městské prostředí. Nejprve jsme začali v podzemních chodbách na Vltavské. Je to malá síť liduprázných, špinavých chodeb, které dnes využívají jen bezdomovci. Naštěstí byla taková zima, že jsme žádného nepotkali. Dále jsme pokračovali na Letnou, ke kyvadlu, ale to už musím rozdělit do dalšího postu.

Zpět k Vánocům

Já vím, že počasí venku právě nepřeje vánočním náladám, ale konečně se mi dostaly do rukou vánoční fotky. Naše letošní Vánoce byly ve znamení kabelek a knih. Kabelky jsem původně chtěla  nafotit, ale nakonec jsem se rozhodla je přidat jako větší outfitový post, až všechny postupně vezmu do společnosti. Naproti tomu knihy jsem nafotila hned. Letos se u nás rozdalo celkem čtrnáct knih, z toho osm jsem dostala já. Nějakou tu knihu najdu pod stromečkem každý rok, ale v takovém počtu naposled ještě na základce. Dostala jsem tři povídkové, dva romány, jednu dokumentární, jeden komiks a jednu v angličtině. Také tak rádi dostáváte knihy? Miluji vůni nových knih :). Škoda jen, že kvůli učení se na zkoušky teď nemám na čtení dostatek času. (Marek říká, že zním jako Hermiona :D).

I know that the weather outside is not exactly in the Christmas mood, but I finally got into hands some Christmas photos. Our Christmas this year was in name of handbags and books. Firstly I'd like to shot handbags,…