Motýlí efekt?

Včera jsme s Markem a kamarádkou Lilly po dlouhém plánování navštívili výstavu Motýlí efekt?, konající se v pražském Rudolfinu. Vystaveny jsou na ní díla šesti umělců, kteří se, jak stojí v průvodním textu, každý po svém snaží o dekonstrukci a defragmentaci obrazu. Marka výstava zaujala tím, že jednoho z tvůrců zná osobně, mě zase tím, že si jednoho z umělců pamatuji z mediálně protřelé výstavy Decadence Now!. Expozice zahrnuje tato jména: Jiří Petrbok, Daniel Pitín, Martin Gerboc, Vladimír Véla, Lubomír Typlt a Adam Štěch.

Zdroj obrázku(Adam Štěch - Remake)

Myslím že mohu mluvit za všechny, když řeknu, že nás nejvíc oslovilo dílo Daniela Pitína, jehož obrazy jsou úžasně propracované a plné mnohoznačných detailů, viditelných až při bližším prozkoumání. Navíc jeho vize špinavého města s ještě špinavější budoucností, nepatrnými lidmi a pustou prázdnotou, je mi velice blízká. Často mi jeho obrazy nejprve připadaly jen jako prázdné staveniště a až po chvíli prohlížení přede mnou vystoupily přízračné postavy a mnoho nejrůznějších maličkostí.

Zdroj obrázku, (Daniel Pitín - Dům na ostrově)

Po výstavě jsme přešli přes řeku a prošli se na Malou stranu, kde jsme se nakonec usadili v kavárně Kellyxír, patřící k muzeu alchymistů. Stěny jediné místnosti jsou pokryté nápisy jako vystřiženými z alchymistických knih a na stropě je zavěšen barevně nasvícený systém skleněných baněk a trubek. Velice krásné prostředí bohužel trochu zastírala příliš horlivá servírka a špatně vychlazené pivo. Tuto kavárnu mohu doporučit, ale opravdu spíše na kávu, než na pivo, a hlavně pokud vám nevadí komunikace s cizími lidmi.  Jsem spíše introvertnější typ a oceňuji, když se obsluha omezí na nutné minimum konverzace. Brzy jsme se tedy měli k odchodu a přesunuli se do léty ověřené hospody Hells Bells. Není tam žádný luxus, ale pivo mají vychlazené, navíc zrovna promítali klipy ke starým písničkám a následně jejich coververze od různých metalových kapel, což jsme uvítali. Den to byl vyčerpávající, ale užili jsme si od každého trochu a osobně mě to moc bavilo.

Zdroj obrázku (Kellyxír - pokoušeli jsme se o vlastní fotku, ale v té tmě mi to mobil bohužel neumožnil)

K příležitosti kulturního vzdělávání jsem si oblékla nové kalhoty se sametovými vzory, které jsou mým hrdým výdobytkem. Hned po Vánocích jsem je našla o číslo menší zahrabané v úplně jiné kolekci a prodavačka mi řekla, že už jsou dávno vyprodané. O to větší radost mi udělalo, když jsem je po více jak měsíci v Palladiu znovu objevila a to dokonce v několika velikostech.
Průsvitnou košili s volánkovým límečkem (ani jedno na fotce pochopitelně není vidět) jsem si koupila téměř na truc po celodenním procházení obchodů a zjišťování, že po skvělých předchozích kolekcích jsou ty současné absolutně nijaké, prostě jen nevýrazné hadry nehodící se i na mytí oken. Protože se z nákupů nerada vracím úplně s prázdnou, nakonec jsem sáhla po prvním kvalitním černém kousku, co nevypadal jako z laciné hrabárny. Nakonec jsem ráda, že ho mám, hodí se ke každé příležitosti.


 Náušnice a přívěsek jsou ptačí klícky, snažila jsem se je zachytit, ale chtělo by to lepší foťák.


Šifonová košile: Benetton
Kalhoty: H&M
Boty: Dr. Martens

Komentáře

  1. Dom na ostrove je krasne dielo sedel som a kukal a kukal a kukal az som sa stracal v tom dome
    kaviaren utulna hned by som do nej zaparkoval a Ty ako vzdy super zladena ,)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je úžasné, tohohle autora jsem objevila až teď, tak doufám že brzy zase bude mít nějakou výstavu :).
      Děkuju :).

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Lednové focení, část první

Zpět k Vánocům