neděle 3. března 2013

Výlet do Londýna

Dlouho se tu na blogu nic nedělo, ne ale proto, že bych neměla co psát, ale jak nejspíš někteří už víte, v uplynulých dnech jsme s Markem a spolužáky navštívili Londýn. Chtěla jsem se tam vypravit už od patnácti, kdy jsem Anglii navštívila poprvé. Kromě památek, které jsem posledně nestačila projít všechny, jsem se těšila na nákupy, ať už v normálních obchodech, tak ve známé goth/punkové tržnici Camdenu.

Bylo opravdu větrno :)

Sraz na letišti byl v 10:30, ovšem do hostelu jsme dorazili až kolem sedmé večerní, přičemž let byl snad ze všeho nejkratší. Časové rezervy nutné k přepravě naší osmnáctihlavé skupiny, doprava z letiště do města a pak samotné cestování po Londýně nám zabralo celý den. Navíc jsme s Markem byli tak hladoví, že jsme se vzmohli jen na pizzu pod katedrálou sv. Pavla.

Sv. Pavel v pozadí, Margherita v popředí.

Druhý den už byl naštěstí pořádně využitý, prošli jsme náměstí Piccadilly se známou světelnou reklamou, čínskou čtvrť (kde nás zaujalo hlavně nejrůznější ptactvo, grilované i s hlavami), několikapatrový obchod lentilek M&Ms, náměstí Trafalgar s Národní galerií a Buckinghamský palác. Nakonec jsme navštívili historický obchodní dům Harrods, kde bych si nemohla dovolit koupit ani makronku. Poté jsme se s Markem odpojili od skupiny a na chvíli zajeli do Camdenu, kde jsme si to chtěli trochu zmapovat před plánovanou celodenní návštěvou. Především jsme se tam skvěle najedli - Camden je totiž doslova nabit stánky se skvělým jídlem za dobrou cenu. Večer jsme si došli na točený cidre (kdo nezná, jde o mírně zkvašený jablečný mošt, silný asi jako pivo) do baru naproti hostelu. Bylo to tam moc příjemné a obecně všechny londýnské bary, které jsem viděla, vypadaly vážně pěkně a stylově a také trochu alternativně a umělecky. U nás se podobné podniky také už rozmáhají, ale bude to ještě nějakou dobu trvat, než se dostaneme na podobnou úroveň (ovšem doufám, že ceny si ponecháme tradičně české, žádné pivo za 140 Kč jako v Anglii). Za další velké pozitivum anglických barů považuji to, že jsou nekuřácké. Zajít si na pivo a vrátit se s vlasy stále vonícími po šamponu, to byl pro mě téměř nový zážitek.

Světelná reklama a fontána zamilovaných na Piccadilly

Dětský ráj v M&Ms

Čínská čtvrť

Trafalgar Square

Třetí den byl ve znamení trhů - nejprve jsme navštívili menší, ale velice krásný trh Porto Bello, kde jsou stánky i kamenné obchody zaměřené především na vintage, šperky, exotické bytové doplňky a staré poklady, jako z babiččiny půdy. Daly se tu najít kožené kabelky, dřevěné náhrdelníky, šňůry perel, funkční i rozbité hodinky, perleťové lupy, staré klíče, plynové masky, zažloutlé fotografie a mnohem více. Z Porto Bella jsme se přesunuli rovnou do Camdenu, kde jsme definitivně rozpustili skupinu a začali prolézat tržnici. Osobně jsem byla hodně zklamaná, před pěti lety se mi v Camdenu líbilo mnohem víc, nejspíš asi díky tomu, že jsem v té době měla dvě sukně a jedny kapsáče a jediný obchod typu Nosferatu na mě udělal hluboký dojem. Teď však mám šatník plný zajímavých koutků a těch pár gothic obchodů, jejichž zboží se neustále opakovalo a zrovna extra výjimečné nebylo, mě nijak nenadchlo. Tržnice hlavně z devadesáti procent nemá s punkovou módou nic společného, je to spíš obrovský komplex stánků s orientálním harampádím, jídlem (pravda, skvělým) a suvenýry. Často nás některý obchod oklamal pásky nebo Martenskami u vchodu, zbytek místnosti byl však naplněn lacinými "britskými" suvenýry. Pár obchodů se však přeci jen našlo, docela se mi líbil například Sai Sai s oblečením směřovaným k lolitě a visual kei, ovšem byl na nás moc drahý a navíc nás tam kromě obojků stejně nic nezaujalo. Zklamal mě také známý obchod Cyberdog a nemyslím, že by to bylo tím, že cyber není zrovna můj šálek kávy. Obchod mi nápadně připomínal luxusní dárkové předměty, prodávaly se zde bločky ozdobené součástkami z počítače, blikající přívěsky na klíče a podobné zbytečnosti, spíše než pořádné platformy a podobně. Do posledního patra se sexuálními pomůckami jsme samou nudou už ani nedošli. Nejlepší obchůdek, který jsme v Camdenu našli, byl second hand s koženým zbožím, kde na miniaturním prostoru prodávali stovky kožených kalhot, bund a kabátů od deseti do čtyřiceti liber. Bylo nutné se prohrabat hromadou ošoupaných sáček, ale nakonec jsme našli dlouhý pánský nepoškozený kabát až na zem, který Markovi padl jako ulitý. To byl náš nejlepší úlovek, jinak jsem si koupila jen jedny návleky a jedno stánkové triko. V Camdenu mě zklamala ještě jedna věc - dokonce ani v opravdu rockových obchodech neprodávali rockeři. Nejčastěji zde byli k vidění padesátíletí obtloustlí taťkové v růžovém triku, kteří v obchodech pouštěli Eminema (vážně, skoro v každém obchodě hrál Eminem!). Celkově nás to v Camdenu docela bavilo, ale vůbec se nesplnila naše očekávání. Spíš jsme jedli a okukovali indické obchody, než nakupovali.

Spěšná fotka několika stánků z Porto Bella - lepší se dala vyfotit jen těžko, stánkaři se focení bránili. Bílé šmouhy jsou pravý a nefalšovaný sníh.

Jedna z mála fotek z Camdenu - vchod do Stables Market. Vlevo je čajovna, kterých je v tržnici nespočet.

Čtvrtý den jsme úplně opustili naši skupinu a vydali se po trase sv. Pavel, most Milenia (to je ten, který byl v Harry Potterovi zničen smrtijedy), galerie Tate, divadlo Globe, bitevní loď na Temži, Tower s Tower Bridgem a nakonec má oblíbená stavba, takzvaná Okurka. Ve sv. Pavlu jsme si došli do kavárny, která je přímo v kryptě katedrály. Dát si naši oblíbenou limonádu Fentimans s nejlepším čokoládovým muffinem na světě, to vše přímo mezi náhrobky? To je snídaně snů. Večer jsme se chtěli podívat do obchodů na slavné Oxford Street, ale byli jsme zklamaní, jelikož všechny obchody na této největší nákupní třídě v Londýně v neděli zavírali v pět a nejinak tomu bylo u všech podniků po celém městě. Dokonce i McDonald's, KFC a Starbucks měli přesně v pět padla. Vážně nechápu, proč v samém centru jedné z hlavních světových metropolí zavírají pomalu dřív než na české vesnici v zelenině. Naštěstí bary v tuto dobu naopak otevírali a navíc byli poloprázdné, tak jsme si tam alespoň mohli v klidu posedět.

Na limonádách Fentimans v kryptě

 Na Millenium Bridge, v pozadí galerie Tate

V bývalé továrně a nynější galerii Tate

Shakespearovo divadlo Globe

Tower Bridge 

Tower

U Okurky (mraveneček pod dopravní značkou jsem já)

Pondělí bylo dnem novodobých "památek". Začali jsme v muzeu voskových figurín madame Tussaud. Opět jsem čekala něco velkolepějšího a byla jsem zklamaná. Figurín tu moc k vidění nebylo a už vůbec ne figurín takových lidí, kteří by mě mohli zajímat. Trochu mě mrzí, že jsem se nevyfotila s Hithcockem, který měl kolem sebe černé havrany na pokroucených větvích. Pořád jsem totiž věřila, že dojdeme ke spoustě dalších osobností vhodnějších k vyfocení (alespoň třeba Poirot tam snad být mohl, s Beyoncé se opravdu fotit nehodlám). Nakonec jsem byla zvěčněna s Oscarem Wildem a Vladem Draculou, ale čekala jsem víc jim podobných. Jediné, co se mi zde opravdu líbilo, bylo 4D kino s filmem od Marvella. Film se promítal na strop kopule a tím, že se odehrával v Londýně a také přímo v muzeu madame Tussaud, dosahoval opravdu reálného dojmu. Spiderman na nás cákal vodu, ovívali nás Ironmanovy trysky a sedadla se s námi třásla při každém Hulkově kroku. Ve 4D kině jsem byla poprvé a byl to pro mě hezký zážitek, i když z celého muzea to bylo jediné zábavné. Po mírné nudě u madame Tussaud jsme se na vlastní pěst přesunuli do nedalekého muzea Sherlocka Holmese. Holmes je mým idolem už asi od dvanácti (a ne, opravdu si ho nepředstavuji jako rozježeného hezounka ovládajícího kung-fu z posledních filmů, který byl mezi voskovými figurínami vystaven). V románovém domě 221b na Baker Street jsem se opět dostala do svého živlu, koupila jsem si Holmesovský pohled a záložku s jedním z jeho citátů a má nálada se rapidně zlepšila. Z Baker Street jsme se prošli opět do Oxford Street, kde už naštěstí bylo vše v plném provozu, a tak jsme se mohli vrhnout na nákupy do známých obchodů, které v Čechách zatím nejsou. Zde jsem byla opět trochu zchlazena pověstným Primarkem, o kterém české blogerky v jednom kuse básní. Dívky z naší výletní skupiny tam sice s nadšením nakupovaly, podle mě tam ale naprosto neměli nic, co by se tady za stejnou cenu nedalo sehnat. Ve všech nejspíše převládl pocit, že si musí z ciziny něco dovézt, ale v podstatě by úplně stejně nakoupili tady. Ovšem od dob komunismu z českého podvědomí zřejmě ještě nevymizel pocit, že u nás se nedá nic sehnat a že v cizině mají všechno lepší. Z lítosti jsem si koupila alespoň jedno triko, nerada prolézám obchody úplně bezvýsledně. Zato Marek zde zažil druhé Vánoce - měli tu obrovské množství pánských kalhot v různých provedeních. Barevně ne úplně bohaté, ale my se stejně držíme naší černé klasiky. Co se týče střihu a materiálu, bylo z čeho vybírat, takže si dohromady za čtyřicet liber pořídil kalhoty rovnou čtvery, na každé roční období nějaké. Výsledkem toho bylo, že jsme zbytek dne vláčeli po památkách plné tašky z Primarku. Obešli jsme ještě Westminsterské opatství a parlament s Big Benem a nakonec se vydali doslova k vrcholu dne - na London Eye, největší vyhlídkové kolo světa. Nebylo zde mnoho lidí, a tak jsme rychle nastoupili a mohli si užívat asi půlhodinový výhled. Během naší jízdy se pomalu setmělo a Londýn se barevně rozsvítil, což bylo moc působivé. Po projížďce jsme navštívili už druhé 4D kino, tentokrát o Oku. Při záběrech v mracích mezi nás pouštěli kouř ze suchého ledu a při zimních scénách nás zachumelili voňavým sněhem z mydlinek. Do hotelu jsme dorazili dávno za tmy a jako vždy vyrazili do jednoho z pěkných barů, které nás obklopovaly. Bar přímo vedle hotelu se jmenoval Prague a od příjezdu jsme tam plánovali alespoň na chvíli zajít, bohužel byl neustále plný lidí (mimochodem, v každém baru měli české pivo a v každém jiné).

S Oscarem Wildem

V pozadí Hulkovo pozadí

Vlad Dracula

Muzeum Sherlocka Holmese

 Mistr Holmes

Big Ben a tašky z Primarku

Na London Eye

London Eye

Pátý den jsme se hlavně váleli a odpočívali. V pokoji pro deset lidí se člověk bohužel moc nevyspí a už se to muselo projevit. Odpoledne jsme přece jen vyrazili na poslední procházku po Camdenu, kde jsme si na poslední chvíli koupili pásek, ujistili se, že boty tam prodávají stejné a za stejnou cenu jako v Čechách, že tedy o nic nepřicházíme, a odjeli si do hotelu sbalit zavazadla. Druhý den jsme prakticky celý strávili dojížděním k letišti a následným sezením v bezcelní zóně. Do Čech jsme dorazili unavení a rozlámaní, zájezd se nám moc líbil, ale byl také velice vyčerpávající a návrat přišel ve správnou dobu. Dokonce jsme ani nevysáli naše karty tak, jak jsme předpokládali. Doufám, že se do Londýna zase někdy podíváme, i když v nejbližší době to asi nebude. Také doufám, že až tam příště pojedeme, podaří se lepší načasování než letos, raději bych jela alespoň o měsíc později a nezažila takové zmrzání. Připravila jsem si s sebou kufr plný sukní, stylových košil a svetříků a nakonec jsem musela chodit v nejobyčejnějších džínách, pod kterými jsem měla punčochy, v nejteplejší mikině, kabátu a kulichu a stylu jsem si moc neužila.


2 komentáře:

  1. ta fontana je strasne pekna^^ :D londyn je urcite velmi zaujimavy, raz by som tam chcela ist - najviac sa mi pozdavaju tie take male retro obchodiky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mě na Londýně zajímají památky úplně stejnou měrou jakou obchůdky, trhy s poklady a malé místní podniky :). Všechno to má takový specifický nádech, který jinde moc nenajdeš :).

      Vymazat