Přeskočit na hlavní obsah

Dvakrát výlet po Čechách

Všimla jsem si, že lidé, jakmile vyjedou za hranice, důkladně si fotí každé staré dveře, okno nebo plot, ale když se tito turisté vrátí zpět do rodné země, nenadchne je ani obří chrám. Češi v cizině často trpí pocitem, že tam je vše a u nás nic. Co se týče kulturních akcí, zřejmě to tak je, ale myslím že konkrétně historických památek a zajímavostí je u nás požehnaně, možná menších, ale neméně krásných jako v jiných zemích. Já po těchto památkách konám občasné výlety a o dva poslední bych se ráda podělila.
První výlet jsem podnikla s rodiči do vesnice Kondrac a do vlašimského zámeckého parku, druhý s Markem do Mořiny a na Velkou Ameriku.



Tři fotky ze dvou výletů - Mořina, V. Amerika a fara v Kondraci (vražedný výraz na poslední z nich přičítejte žhnoucímu slunci)

V Kondraci jsme navštívili malebné farní muzeum, na kterém mě zaujala především bylinková zahrada. Mám ráda květenu vhodnou k praktickému využití, nejlépe konzumaci, a tady jí mají plné záhony. Užitečné a krásné na pohled. Sama pěstuji minimálně sedm druhů bylinek (víc jsem z hlavy nevypočítala), takže to dovedu ocenit. Líbil se mi i kostelík s neobvyklými malinkými věžičkami. Kdysi mezi nimi stála vyšší dřevěná věž, ta ale shořela a nebyla obnovena.

Já a máry na nebožtíka


Ve Vlašimi nás ani tak moc nezajímal zámek, ve kterém je dnes muzeum, jako jeho zahrada - rozlehlý anglický park s mnoha romantickými stavbičkami, jako jsou tři novogotické brány nebo Čínský pavilon. Trochu nás zklamal podnik v jedné z bran, který byl na ceduli avizován jako cukrárna, ve skutečnosti šlo spíš o temný pajzl. Jinak byla procházka po vlašimském parku moc příjemná, je to místo jako stvořené k piknikům, někde prosluněné, jinde stinné, tráva je svěží a měkká a dekorativní budovy dotváří pohádkovou atmosféru. Jestli se tam opět někdy podívám, tak s dekou a košem sendvičů. Mě osobně se nejvíce líbil Čínský pavilon, který mi ovšem trpce připomněl, jací blbci někteří lidé jsou, když musí pro zábavu devastovat nádhernou a nově opravenou stavbu.


Pitomoučcí lvi: místní němečtí šlechtici prý neměli rádi Čechy, a proto nechali vyrobit dva přihlouple se zubící lvi, jakožto parodii na českého lva.

jedna z bran

Čínský pavilon

Moji rodiče u Benátské studánky

Pokus o zřetelnější fotku pavilonu i s drakem na špici

 Starý hrad

"Cukrárna"

A opět starý hrad - z druhé strany nevypadá tak velký :)

Výlet s Markem byl vlastně omyl, původně jsme chtěli do Koněpruských jeskyní, jenže jsme zaspali tak ohromně, že než bychom se vypravili a dorazili k jeskyním, pomalu by zavírali. Proto jsme na poslední chvíli hledali nějaký jiný cíl v podobné lokalitě, až Marek našel doporučení na židovský hřbitov ve vesnici Mořina. Ten je volně přístupný, tudíž nemá otevírací dobu a byl tak pro nás ideálním bodem zájmu.
Ve vesnici je toho více, tradičně kostelík se stinným hřbitůvkem, bývalá synagoga, ale i náves sama o sobě je moc hezká, s potůčkem lemovaným stromy, parčíkem a krásnými venkovskými staveními.

Jeden z domků na náměstí v Mořině


Toto zbylo ze synagogy :(

Co se synagogy týče, byla jsem opět rozhořčena tím, co lidé dokáží udělat s historickou památkou. Zde nešlo o rytí podpisů do omítky, myslím že synagogu spíš semlela doba (bohoslužby se zde konaly do roku 1907, pak zde prý byla např. sokolovna či obchod). Hřbitov je ale úžasně zachovalý a to i přesto, že je zřejmě téměř neudržovaný, podle vzrostlé trávy ho sekali nejméně před rokem, brána je rozpadlá a márnice nemá dveře. Hroby jako takové jsou však v dobrém stavu, dost možná díky tomu, že o hřbitovu málo kdo ví a pro vandaly je trochu z ruky. Nejprve jsme ho dlouho hledali a nakonec se ukázalo, že je na kopci za Mořinou, směrem k Velké Americe. Jde se k němu travnatou cestou a z dálky ani nepřipomíná hřbitov. Teprve zblízka je rozpadlými vraty vidět několik hrobů. Hřbitov je krásný, zanedbanost mu paradoxně přidává na kouzlu, takže jsme neodolali, popadli foťák a pořídili několik fotek. Pravděpodobně se tam někdy vrátíme v lepším oblečení a pořídíme nějaké umělečtější snímky.







Nová část hřbitova - pohřbívalo se zde do 2. světové války

Dalším logickým turistickým krokem byl lom Velká Amerika, který je pouhý kilometr od Mořiny. Jelikož jsme se dlouho zdrželi focením, začalo se pomalu stmívat, a tak jsme u Ameriky strávili jen necelou hodinu procházkou, kocháním se nádhernou vyhlídkou jak z reklam Marlboro a focením, než se setmělo úplně. Mít více času, ještě bychom do výletu zahrnuli návštěvu blízkého Karlštejna, který je od lomu asi 5 kilometrů. Nu což, i s Koněpruskými jeskyněmi si ho schováme napříště.






Snad se mnou souhlasíte, že v cizině je sice hezky, ale ani ty naše Čechy nejsou k zahození :).

PS: fotky z Mořiny a V. Ameriky jsou docela velké, můžete je rozkliknout :)

Komentáře

  1. To je fakt škoda jak se spousta krásných staveb nechá zdevastovat... (nejen tady, ale i v zahraničí...) Jinak na té fotce u čínského pavilonu ti to moc sluší! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :). Je to škoda, nechápu proč mají lidi potřebu to ničit :/

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Před několika dny jsem si splnila sen a vydala jsem se s Markem na německý Wave Gotik Treffen, což je, pokud vím, největší gothic festival v Evropě. Měla jsem v úmyslu napsat normální článek, ale jen popis příjezdu a hotelu mi zabral půl stránky, proto jsem ho zase smazala a raději se inspirovala u Ophelie a připravila článek ve formě deníku v bodech.
A jsme tu :)
A few days ago my dream came true - me and Marek had been at Wave Gotik Treffen (the biggest gothic festival in Europe, I think). I don't want to do any long translation, I'll write just the main facts.

Lednové focení, část první

Před pár dny mi fotograf Lukáš Šimonek nabídl focení. Už dlouho jsem nic podobného nedělala a tak jsem se této nabídky hned chytila a již za pár dní jsme se vydali na fotografickou procházku. Původně jsme měli v úmyslu fotit v přírodě na sněhu, ovšem přes víkend sníh roztál, proto jsme plány změnili a rozhodli se pro omšelé městské prostředí. Nejprve jsme začali v podzemních chodbách na Vltavské. Je to malá síť liduprázných, špinavých chodeb, které dnes využívají jen bezdomovci. Naštěstí byla taková zima, že jsme žádného nepotkali. Dále jsme pokračovali na Letnou, ke kyvadlu, ale to už musím rozdělit do dalšího postu.

Zpět k Vánocům

Já vím, že počasí venku právě nepřeje vánočním náladám, ale konečně se mi dostaly do rukou vánoční fotky. Naše letošní Vánoce byly ve znamení kabelek a knih. Kabelky jsem původně chtěla  nafotit, ale nakonec jsem se rozhodla je přidat jako větší outfitový post, až všechny postupně vezmu do společnosti. Naproti tomu knihy jsem nafotila hned. Letos se u nás rozdalo celkem čtrnáct knih, z toho osm jsem dostala já. Nějakou tu knihu najdu pod stromečkem každý rok, ale v takovém počtu naposled ještě na základce. Dostala jsem tři povídkové, dva romány, jednu dokumentární, jeden komiks a jednu v angličtině. Také tak rádi dostáváte knihy? Miluji vůni nových knih :). Škoda jen, že kvůli učení se na zkoušky teď nemám na čtení dostatek času. (Marek říká, že zním jako Hermiona :D).

I know that the weather outside is not exactly in the Christmas mood, but I finally got into hands some Christmas photos. Our Christmas this year was in name of handbags and books. Firstly I'd like to shot handbags,…