Lughnasad na hradě Veveří

V minulém týdnu jsme s Markem podnikli cestu na naši chalupu na Moravě. V samotné vesnici není kromě malinkého Coopu, hospody a koupaliště nic, takže jsme naplánovali několik výletů do okolí. A protože se právě blížil Lughnasad, zamířili jsme na jeho oslavy na nedaleký hrad Veveří.

Vysloveně nekeltská fotka, ale v průjezdu s pohřebním vozem bylo nejchladněji :D 

Bohužel se tento den počasí "povedlo" až příliš a teploměr ve stínu ukazoval okolo čtyřiceti stupňů. To nám výrazně ubralo na náladě a energii (proto mám z Lughnasadu tak málo fotek - ani se mi nechtělo vytahovat foťák, natož pak pózovat). Navíc podle stránek hradu mělo jít o festival keltské kultury (o vstupném ani zmínka), ale na místě jsme zjistili, že jde spíše o hudební festival se vstupným 300Kč na osobu. Co se týče "kultury", obsáhla ji dvě malá stanoviště, kde několik dobově oblečených lidí posedávalo na dece a věnovalo se tradičním činnostem. Stánků také nebylo mnoho a i tak se mezi ně vetřel jeden s imitacemi triček s kapelami. Ve většině ostatních nabízeli zoufale stejné šperky, líbil se mi snad jen stánek kovářů a stánek s minerály. Naštěstí nám spravilo náladu jídlo, které se nabízelo v každém zákoutí hradu. Když ale byla jedna odpoledne a do zahájení programu bylo stále spoustu času, utekli jsme z pražícího slunce pryč. Rozhodli jsme se na chvíli zajet do Brna, ale na dálnici jsme se dostali asi do půlhodinové zácpy (pro představu - tu půlhodinu jsme jeli asi pět kilometrů), z horka nám přestala chladit klimatizace a vydala se na temnou stranu síly, totiž začala topit. Dálnice byla zákeřně rozpálená a my se z ničeho nic pekli téměř v padesáti stupních a neměli ani lok vody. Tím byla vysáta veškerá naše energie k procházení Brna a zastavili jsme u prvního nákupního centra, kde jsme několik hodin posedávali v klimatizované hale. Až večer jsme se odvážili vystrčit nos, na chvíli se podívali do centra a teprve za šeření jsme se vrátili na Veveří. Viděli jsme dudáka, který zájemce učil skotské tance, známou kapelu Asonance, jezdecké a ohňové (a hlavně výřečné) vystoupení Petra Rainocha a nakonec celtic rockovou kapelu Happy to Meet. Potemnělý hrad nakonec přece jenom poskytl romantickou atmosféru, představení mě docela zabavilo a když jsme se v noci vraceli na chalupu, byla jsem ráda, že jsme Lughnasad oslavili alespoň takto. Na pořádné akce si nejspíš ještě pár let počkáme, ale prozatím se dá smířit s tím, co je.
Skotské tance

Asonance

A dvě fotky z Brna: kontroverzní socha/hodiny - my jsme rozhodně pro :)

V kašně za mnou se prý před pár lety našel poklad :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Lednové focení, část první

Zpět k Vánocům