Přeskočit na hlavní obsah

Lughnasad na hradě Veveří

V minulém týdnu jsme s Markem podnikli cestu na naši chalupu na Moravě. V samotné vesnici není kromě malinkého Coopu, hospody a koupaliště nic, takže jsme naplánovali několik výletů do okolí. A protože se právě blížil Lughnasad, zamířili jsme na jeho oslavy na nedaleký hrad Veveří.

Vysloveně nekeltská fotka, ale v průjezdu s pohřebním vozem bylo nejchladněji :D 

Bohužel se tento den počasí "povedlo" až příliš a teploměr ve stínu ukazoval okolo čtyřiceti stupňů. To nám výrazně ubralo na náladě a energii (proto mám z Lughnasadu tak málo fotek - ani se mi nechtělo vytahovat foťák, natož pak pózovat). Navíc podle stránek hradu mělo jít o festival keltské kultury (o vstupném ani zmínka), ale na místě jsme zjistili, že jde spíše o hudební festival se vstupným 300Kč na osobu. Co se týče "kultury", obsáhla ji dvě malá stanoviště, kde několik dobově oblečených lidí posedávalo na dece a věnovalo se tradičním činnostem. Stánků také nebylo mnoho a i tak se mezi ně vetřel jeden s imitacemi triček s kapelami. Ve většině ostatních nabízeli zoufale stejné šperky, líbil se mi snad jen stánek kovářů a stánek s minerály. Naštěstí nám spravilo náladu jídlo, které se nabízelo v každém zákoutí hradu. Když ale byla jedna odpoledne a do zahájení programu bylo stále spoustu času, utekli jsme z pražícího slunce pryč. Rozhodli jsme se na chvíli zajet do Brna, ale na dálnici jsme se dostali asi do půlhodinové zácpy (pro představu - tu půlhodinu jsme jeli asi pět kilometrů), z horka nám přestala chladit klimatizace a vydala se na temnou stranu síly, totiž začala topit. Dálnice byla zákeřně rozpálená a my se z ničeho nic pekli téměř v padesáti stupních a neměli ani lok vody. Tím byla vysáta veškerá naše energie k procházení Brna a zastavili jsme u prvního nákupního centra, kde jsme několik hodin posedávali v klimatizované hale. Až večer jsme se odvážili vystrčit nos, na chvíli se podívali do centra a teprve za šeření jsme se vrátili na Veveří. Viděli jsme dudáka, který zájemce učil skotské tance, známou kapelu Asonance, jezdecké a ohňové (a hlavně výřečné) vystoupení Petra Rainocha a nakonec celtic rockovou kapelu Happy to Meet. Potemnělý hrad nakonec přece jenom poskytl romantickou atmosféru, představení mě docela zabavilo a když jsme se v noci vraceli na chalupu, byla jsem ráda, že jsme Lughnasad oslavili alespoň takto. Na pořádné akce si nejspíš ještě pár let počkáme, ale prozatím se dá smířit s tím, co je.
Skotské tance

Asonance

A dvě fotky z Brna: kontroverzní socha/hodiny - my jsme rozhodně pro :)

V kašně za mnou se prý před pár lety našel poklad :)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Před několika dny jsem si splnila sen a vydala jsem se s Markem na německý Wave Gotik Treffen, což je, pokud vím, největší gothic festival v Evropě. Měla jsem v úmyslu napsat normální článek, ale jen popis příjezdu a hotelu mi zabral půl stránky, proto jsem ho zase smazala a raději se inspirovala u Ophelie a připravila článek ve formě deníku v bodech.
A jsme tu :)
A few days ago my dream came true - me and Marek had been at Wave Gotik Treffen (the biggest gothic festival in Europe, I think). I don't want to do any long translation, I'll write just the main facts.

Lednové focení, část první

Před pár dny mi fotograf Lukáš Šimonek nabídl focení. Už dlouho jsem nic podobného nedělala a tak jsem se této nabídky hned chytila a již za pár dní jsme se vydali na fotografickou procházku. Původně jsme měli v úmyslu fotit v přírodě na sněhu, ovšem přes víkend sníh roztál, proto jsme plány změnili a rozhodli se pro omšelé městské prostředí. Nejprve jsme začali v podzemních chodbách na Vltavské. Je to malá síť liduprázných, špinavých chodeb, které dnes využívají jen bezdomovci. Naštěstí byla taková zima, že jsme žádného nepotkali. Dále jsme pokračovali na Letnou, ke kyvadlu, ale to už musím rozdělit do dalšího postu.

Zpět k Vánocům

Já vím, že počasí venku právě nepřeje vánočním náladám, ale konečně se mi dostaly do rukou vánoční fotky. Naše letošní Vánoce byly ve znamení kabelek a knih. Kabelky jsem původně chtěla  nafotit, ale nakonec jsem se rozhodla je přidat jako větší outfitový post, až všechny postupně vezmu do společnosti. Naproti tomu knihy jsem nafotila hned. Letos se u nás rozdalo celkem čtrnáct knih, z toho osm jsem dostala já. Nějakou tu knihu najdu pod stromečkem každý rok, ale v takovém počtu naposled ještě na základce. Dostala jsem tři povídkové, dva romány, jednu dokumentární, jeden komiks a jednu v angličtině. Také tak rádi dostáváte knihy? Miluji vůni nových knih :). Škoda jen, že kvůli učení se na zkoušky teď nemám na čtení dostatek času. (Marek říká, že zním jako Hermiona :D).

I know that the weather outside is not exactly in the Christmas mood, but I finally got into hands some Christmas photos. Our Christmas this year was in name of handbags and books. Firstly I'd like to shot handbags,…