Přeskočit na hlavní obsah

Prázdniny v plném proudu

Co rozhodně navštíví turista, když zavítá do Moravského krasu? Odpověď je nasnadě: propast Macochu. Tu prostě nevynechá nikdo, je to jeden z těch bodů, které by každý Čech alespoň jednou v životě měl vidět. Já i Marek jsme si tuto povinnost splnili už jako děti, ale když už jsme si dělali výlet na Moravu a navíc bylo opravdu vedro, rozhodli jsme si paměť i tělo osvěžit v Punkevních jeskyních, vedoucích právě přes nejznámější českou propast. Rodiče vyhrožovali, že dostat se do Punkevních jeskyní je bez rezervace nemožné, i přes to jsme to ale zkusili. Pro zvýšení šancí jsme si nastavili budík na brzkou ranní hodinu a odhodlali se přijet k jeskyním hned na otevření - a probudili jsme se o hodně, hodně později. K Macoše jsme tedy dorazili spíše v čase oběda s malou nadějí a zásobou záložních plánů. Měli jsme ale štěstí a získali jsme lístky na prohlídku začínající jen o dvě hodiny později. Volný čas jsme vyplnili obědem v restauraci a pak jsme se vydali vláčkem ke vstupu do jeskyní.
Prohlídka trvala asi hodinu a představovala procházku nádhernými krápníkovými jeskyněmi, zastávku na dně Macochy a nakonec plutí na lodích po podzemní části říčky Punkvy, od které je odvozen název celého jeskynního komplexu. Octnout se na dně propasti je opravdu zvláštní zážitek - v hloubce necelých 140 metrů vzniká zvláštní mikroklima, úplně jiné než nad propastí. Dvě jezírka jsou azurově modrá, rostliny zářivě zelené a výška kolmých stěn závratná v pravém smyslu slova. Připadala jsem si, jako bych vstoupila do příliš vykontrastované fotky. Bohužel náš foťák to nedokázal pořádně zachytit, stejně jako pohledy na krápníky.

Na dně Macochy


Dva pohledy vzhůru


krápníkový "anděl se svěšenými křídly a hlavou kdesi v oblacích"

Už nevím, jak se jmenuje tento obří krápník, ale mám vlastní teorii o tom, co by mohl představovat :D

Za Markem je jeskynní lodička, která si pro nás už jede :)

Plujeme!

Konec prohlídky v kotvišti lodí 

Po párku v rohlíku, malinovce a točené zmrzlině jsme se vydali vláčkem opět k autu a cestou na chalupu jsme udělali ještě jednu kratší zastávku na židovském hřbitově v Boskovicích. Známé židovské město se synagogou, mikví a dalším jsem prošla už mockrát, ale na hřbitově jsem byla jen jednou, bez Marka a bez foťáku - to si říkalo o nápravu.


Boskovický hřbitov je zachovalejší, novější a mnohem větší než ten v Mořině, popravdě se mi ale v Mořině líbilo víc. Lehce dekadentní zanedbaný hřbitůvek na konci polní cesty měl silnější atmosféru. Ale i boskovický hřbitov měl pěkná zákoutí a v jednu chvíli nám dokonce doslova přes cestu přeběhla srnka. Ještě chvíli nás pozorovala z bezpečné vzdálenosti, schovaná za porostlý náhrobek a já opět proklínala pitomý foťák s malým zoomem.











Poslední fotky jsme pořídili až druhý den cestou do Prahy, když jsme si udělali krátkou zastávku ve Velké Bíteši, kde každoročně míjíme kostel svatého Jana Křtitele, ale nikdy jsme u něj nezastavili. Kostel je zajímavý tím, že byl během 15. století opevněn, jelikož tak byl lépe uhájitelný než celé město. 






Po krátké pauze jsme konečně pokračovali zpět do všedního života, ale doufám že s výlety nepřestaneme - například jsem si všimla prvních stánků s burčákem - vinobraní už se blíží :).

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Před několika dny jsem si splnila sen a vydala jsem se s Markem na německý Wave Gotik Treffen, což je, pokud vím, největší gothic festival v Evropě. Měla jsem v úmyslu napsat normální článek, ale jen popis příjezdu a hotelu mi zabral půl stránky, proto jsem ho zase smazala a raději se inspirovala u Ophelie a připravila článek ve formě deníku v bodech.
A jsme tu :)
A few days ago my dream came true - me and Marek had been at Wave Gotik Treffen (the biggest gothic festival in Europe, I think). I don't want to do any long translation, I'll write just the main facts.

Lednové focení, část první

Před pár dny mi fotograf Lukáš Šimonek nabídl focení. Už dlouho jsem nic podobného nedělala a tak jsem se této nabídky hned chytila a již za pár dní jsme se vydali na fotografickou procházku. Původně jsme měli v úmyslu fotit v přírodě na sněhu, ovšem přes víkend sníh roztál, proto jsme plány změnili a rozhodli se pro omšelé městské prostředí. Nejprve jsme začali v podzemních chodbách na Vltavské. Je to malá síť liduprázných, špinavých chodeb, které dnes využívají jen bezdomovci. Naštěstí byla taková zima, že jsme žádného nepotkali. Dále jsme pokračovali na Letnou, ke kyvadlu, ale to už musím rozdělit do dalšího postu.

Zpět k Vánocům

Já vím, že počasí venku právě nepřeje vánočním náladám, ale konečně se mi dostaly do rukou vánoční fotky. Naše letošní Vánoce byly ve znamení kabelek a knih. Kabelky jsem původně chtěla  nafotit, ale nakonec jsem se rozhodla je přidat jako větší outfitový post, až všechny postupně vezmu do společnosti. Naproti tomu knihy jsem nafotila hned. Letos se u nás rozdalo celkem čtrnáct knih, z toho osm jsem dostala já. Nějakou tu knihu najdu pod stromečkem každý rok, ale v takovém počtu naposled ještě na základce. Dostala jsem tři povídkové, dva romány, jednu dokumentární, jeden komiks a jednu v angličtině. Také tak rádi dostáváte knihy? Miluji vůni nových knih :). Škoda jen, že kvůli učení se na zkoušky teď nemám na čtení dostatek času. (Marek říká, že zním jako Hermiona :D).

I know that the weather outside is not exactly in the Christmas mood, but I finally got into hands some Christmas photos. Our Christmas this year was in name of handbags and books. Firstly I'd like to shot handbags,…