O koncertu Him


I když si neustále stěžuji, že se nic pořádného neděje, občas se přece jen něco zajímavého stane, někam jdeme nebo něco zažijeme. Před několika týdny nás moje mamka překvapila neočekávaným dárkem - vstupenkami na koncert mé nejdéle oblíbené kapely - Him. S touto finskou skupinou mě seznámil bratr, když mi bylo dvanáct, a možná tím částečně ovlivnil mé budoucí hudební sebeurčení (od Him to není daleko k The 69 Eyes atd.).


Myslím, že Him mají trochu smůlu v tom, že je média často popisují jako gothic rock, proti čemuž goths protestují a kapelu pak pateticky odmítají jako podvrh. Nemám dojem, že by skupina sama sebe označovala za gothic kapelu a kdo ji odmítá jen kvůli tomu, o hodně přichází. Protože koncert byl skvělý.
Už dlouho jsem o Him neslyšela, a tak mě překvapilo, že od doby, kdy jsem na nich (tuším že v roce 2007) byla, stihli vydat dvě alba a jedno best of. Jelikož jsme lístky dostali na poslední chvíli, měli jsme sotva týden na naposlouchání. Z novějších alb se mi asi víc líbí starší Screamworks: Love in Theory and Practice, ale něco jsem si našla i na nejnovějším Tears on Tape.
Koncert se konal ve velkém sálu Lucerny, která má velké nedostatky v klimatizaci, záchodech a drahém pivu (40 Kč - na druhou stranu obložené chlebíčky stály 15). Má ale i velké výhody, mně osobně vyhovuje krásné prosředí, které se k rockovým koncertům prostě hodí. Jelikož s námi šla i mamka a i my raději vidíme, než bychom se mačkali v kotli, vybrali jsme si nejnižší balkon, jen kousek od podia. Viděli jsme opravdu výborně a umřít vedrem se nám chtělo jen trochu.
Předkapelu Caspian jsme vůbec neznali a na internetu nám připadala jako úplná uspávačka, ovšem naživo to šlapalo a bylo překvapivě dobré. Prý jde o post rock, v čemž se opravdu nevyznám, bylo to prostě syntetické, beze zpěvu, s neotřelými melodiemi. V závěru nás Caspian pobavili, když všichni muzikanti postupně odkládali své nástroje, chápali se paliček a přidávali se k bubeníkovi, takže nakonec bubnovali v pěti.
S Him jsem se vrátila do dětství. Zahráli několik nových písniček, ale zazněly i staré hity jako Join Me, Poison Girl nebo Funeral of Hearts. Trochu mě zklamal výběr písniček z alba Venus Doom, podle mě jsou na něm lepší kusy, než Sleep Walking Past Hope, ale to je čistě můj názor. Kapela měla spoustu energie, hráli jeden song za druhým témeř bez pauz a skoro se nezastavili, což je v Lucerně, která připomíná natlakovaný papiňák, obdivuhodný výkon.
Kromě hudby jako takové se mi líbilo také osvětlení, bílé paprsky vytvářely nad pódiem světelnou klec a na přeplněných balkonech poletující bílá kolečka, takže celý sál vypadal jako lidský vesmír.
Koncert se líbil nám všem, škoda že trička stála 600 Kč, koupila bych si jedno na památku. Snad příště, za dalších šest let, nebo - doufám - dříve.


Za fotky děkuji slečně, která stála před námi a byla tak hodná, že nás vyfotila a obrázky mi poslala, jelikož já si všechny focení schopné věci zapomněla doma.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Lednové focení, část první

Zpět k Vánocům