Přeskočit na hlavní obsah

Film Hlava plná metalu

Vždy, když se objeví nějaký takzvaně "gothic friendly" film, jsem plná nadějí, ale obvykle bývám zklamána. Teď se ale zjevil jeden, ke kterému jsem přistupovala s pochybami, ale po shlédnutí jsem byla nadšená. Gothic sice není vůbec, tentokrát jde totiž o metal, ale opravdu stojí za to. Islandsky Málmhaus, anglicky Metalhead, česky Hlava plná metalu.


V poslední době mě žádný film nenadchnul tak, jako tento. Marek měl po dlouhé době volnou sobotu, venku bylo deštivo a já měla chuť vyrazit za kulturou, tedy za skutečnou kulturou, ne na pivo do hospody :D. Jelikož právě probíhá Febiofest, usoudila jsem, že zavřít se v tom nečase do kina není nejhorší nápad. Tím spíše, že jsme v kině nebyli už asi rok a půl a při nabízeném programu se tam nejspíš opět dlouho neukážeme. Naštěstí alespoň na Febiofestu dávají trochu jiné filmy, než jakými nás krmí po zbytek roku.
Název Hlava plná metalu mě ve festivalovém programu pochopitelně praštil do očí. Byla jsem trochu skeptická, ale po rozkliknutí jsem zjistila, že je to film, který před několika měsíci propagoval na Instagramu někdo ze Skandinávie, kde to nejspíš běží v kinech normálně. Z toho, a také z plakátu, na kterém je black metalistka s černobílým líčením a s krávami v pozadí, jsem usoudila, že by nás to přece jen mohlo zajímat. Koupili jsme tedy lístky a vyrazili na večerní promítání.


Málmhaus (český název Hlava plná metalu je pouze pro festival) je islandský psychologický film Ragnara Bragasona. Jde o severské drama o způsobech vyrovnání, či spíše nevyrovnání s rodinným neštěstím.
V prvních minutách, kdy hlavní hrdince Heře tragicky zemře bratr, mě film opravdu vyděsil. Tragická úmrtí jsou v každém druhém filmu, ovšem zde je to tak nečekané a šokující, ale zároveň tak pravdivé, že jsem málem skočila Markovi na hlavu. V prvních řadách dokonce někdo doopravdy křičel. Scéna je krásně letně zlatavá, líně optimistická a ve vteřině se změní v drama. Což ovšem přidává na reálnu, protože obvykle, když někoho přejede traktor, se na obloze nestahují černá mračna a nepřilétají krkavci.
Tím se celý film změní. Kamera, atmosféra i roční doba, vše je najednou mnohem ledovější. Z dvanáctileté Hery vyrostla dospělá žena, která stále žije s rodiči na zapadlé islandské farmě. Nejbližší obydlí jsou bůh ví jak daleko a lidé, kteří v nich bydlí, Heře stejně nerozumí. Ta jen skládá drásavou hudbu, opíjí se, ubližuje okolí, svým rodičům a sama sobě. Film se postupně vyhrocuje a dramatizuje, až Hera dosáhne úplné izolace od okolí. Nakonec doslova projde ohněm i ledem, přiblíží se smrti a z této zkušenosti jako by se znovuzrodila. Film nekončí žádným bombastickým rozuzlením, jak jsme zvyklí u komerčních filmů, o to více je však závěr uvěřitelný a nadějný.


Po celou dobu jsem se bála, aby se film nezvrhl v něco drastického a krvavého, naštěstí ale zůstal spíše u psychického balancování mezi apatií, výčitkami a vztekem. Jde víc o vzájemné neporozumění, pohrdání, nekomunikaci. Na druhou stranu nechybí ani vtipná místa, zvláště metalista se občas upřímně a sebeironicky zasměje. K tomu všemu hraje "to nejlepší z metalu všech epoch", od Teaze přes Judas Priest a Megadeth až po black metal, ve kterém se ovšem nevyznám :D. Finální písnička, kterou Hera hraje a zpívá při svém malém veřejném vystoupení s kapelou, kdy dojde k jakémusi smíření, je pravděpodobně to nejsmutnější a nejdrásavější, co jsem za poslední rok slyšela a naprosto dokonale to vystihuje atmosféru celého filmu. Pozorný poslech doporučuji i nemetalistům, pro jednou to překousnete :).



V našich kinech se k tomuto filmu už asi nedostanete, ale určitě by se dal sehnat v islandštině s anglickými titulky. Vzhledem k tomu, že film úplně postrádá složité dialogy a omezuje se většinou na jednovětné promluvy, se dá i anglickým titulkům dobře porozumět. Málmhaus je jeden z těch filmů, který na člověka zapůsobí a něčím ho obohatí, proto ho rozhodně doporučuji.

Komentáře

  1. Wau. Tak toto by som naozaj chcela vidieť! Ak by si niekedy narazila na dostupnú verziu na nete tak napíš :)

    LadyinBlack

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stojí to za to :). Na netu to asi někde bude, minimálně na torrentu je všechno, ale se štěstím v angličtině. Jestli někde jsou titulky, to nevím.

      Vymazat
  2. ja bych na to chtěl jít do kina

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Před několika dny jsem si splnila sen a vydala jsem se s Markem na německý Wave Gotik Treffen, což je, pokud vím, největší gothic festival v Evropě. Měla jsem v úmyslu napsat normální článek, ale jen popis příjezdu a hotelu mi zabral půl stránky, proto jsem ho zase smazala a raději se inspirovala u Ophelie a připravila článek ve formě deníku v bodech.
A jsme tu :)
A few days ago my dream came true - me and Marek had been at Wave Gotik Treffen (the biggest gothic festival in Europe, I think). I don't want to do any long translation, I'll write just the main facts.

Lednové focení, část první

Před pár dny mi fotograf Lukáš Šimonek nabídl focení. Už dlouho jsem nic podobného nedělala a tak jsem se této nabídky hned chytila a již za pár dní jsme se vydali na fotografickou procházku. Původně jsme měli v úmyslu fotit v přírodě na sněhu, ovšem přes víkend sníh roztál, proto jsme plány změnili a rozhodli se pro omšelé městské prostředí. Nejprve jsme začali v podzemních chodbách na Vltavské. Je to malá síť liduprázných, špinavých chodeb, které dnes využívají jen bezdomovci. Naštěstí byla taková zima, že jsme žádného nepotkali. Dále jsme pokračovali na Letnou, ke kyvadlu, ale to už musím rozdělit do dalšího postu.

Zpět k Vánocům

Já vím, že počasí venku právě nepřeje vánočním náladám, ale konečně se mi dostaly do rukou vánoční fotky. Naše letošní Vánoce byly ve znamení kabelek a knih. Kabelky jsem původně chtěla  nafotit, ale nakonec jsem se rozhodla je přidat jako větší outfitový post, až všechny postupně vezmu do společnosti. Naproti tomu knihy jsem nafotila hned. Letos se u nás rozdalo celkem čtrnáct knih, z toho osm jsem dostala já. Nějakou tu knihu najdu pod stromečkem každý rok, ale v takovém počtu naposled ještě na základce. Dostala jsem tři povídkové, dva romány, jednu dokumentární, jeden komiks a jednu v angličtině. Také tak rádi dostáváte knihy? Miluji vůni nových knih :). Škoda jen, že kvůli učení se na zkoušky teď nemám na čtení dostatek času. (Marek říká, že zním jako Hermiona :D).

I know that the weather outside is not exactly in the Christmas mood, but I finally got into hands some Christmas photos. Our Christmas this year was in name of handbags and books. Firstly I'd like to shot handbags,…