Přeskočit na hlavní obsah

Metalfest 2014 - část druhá

Pokračování předchozího článku.

Další den jsme se do areálu vypravili až na Bloody Hammers, což je nová a zatím celkem neznámá kapela Anderse Mangy, kterého možná znají někteří goths - já osobně jsem jeho elektroničtější hudbu znala z Vampirefreaks.com. Jeho nová kapela je podstatně metalovější, než jak jsem jej znala, ale i tak se mi líbila. Skupina působila dost nejistě, na pódiu je nejspíš nováčkem, ale já byla naprosto spokojená. Moc lidí na ně nepřišlo, a tak jsme mohli v klidu stát přímo u pódia a podporovat Anderse Mangu a spol. pěkně zblízka. Mimochodem, přivezli s sebou skvělá trička, teď lituji, že jsem si jedno nekoupila.


Bloody Hammers

Další kapely nás tolik nezajímaly, a tak jsme se vypravili do plzeňské zoo, která sousedí přímo s areálem amfiteátru (z hlediště je dokonce přes plot vidět na velké dravce) a s kempem (odtud je vidět hned několik výběhů - s klokany, husami, pštrosy a dalšími). Nebyli jsme zdaleka jediní návštěvníci festivalu, kteří se vydali do zoo.


Zoo zvenku, stranou do kempu


Zoo zevnitř - od orla už bylo vidět hlediště amfiteátru. A krokodýly jsem viděla poprvé v životě, ty v Praze nemáme :).

Ze zoo jsme rychle spěchali zpět do amfiteátru, kde jsme viděli Flotsam and Jetsam, Sepulturu a Rage - opět zpovzdálí a s jídlem v ruce. Pak už přišel vrchol dne - Powerwolf. To je kapela, která se za posledních pár let hodně proslavila - ještě před několika lety hrály někdy dopoledne jakožto neznámá skupina, letos už uzavírali druhý den a hlediště měli narvané. Jejich hudba je silně prodchnuta temnou náboženskou atmosférou, černou mší a vlkodlaky. Viděli jsme je už potřetí a a opět to byl skvělý koncert.






Powerwolf

Poslední den jsme se vypravili do areálu až na Dymytry, které jsme moc neznali a které všichni opěvují, abychom zjistili, že a) zpěv je absolutně nijaký b) texty jsou hrozně primitivní. Takže jsme se asi po třech písničkách odebrali zpět do kempu a dali jsme si šlofíka. Xandria nás nezajímala, proto jsme se do amfiteátru vrátili až na glam/hard rockové Kissin' Dynamite, což je mladá, ale docela dobře znějící kapela. Trochu mi na těchto skupinách vadí ten jejich floutkovský, frajírkovský postoj, nicméně když hudba šlape, je rychlá a veselá a zpěvák má dobrý hlas, je to fajn, a tak se mi i Kissin' Dynamite líbili. Po nich už přišli dvě gothic rockové skupiny (letošní festival byl vůbec gothic subkultuře nakloněn) - Tiamat a The 69 Eyes. Koncert Tiamat byl neuvěřitelně smutný. Zpěvák Johan Edlund před nějakou dobou oznámil, že z kapely a celkově z hudebního světa odchází. Tohle tedy bylo jedno z jeho posledních vystoupení. Edlund celou dobu vypadal, že se zhroutí, klepal se tak, že pomalu neudržel papír v ruce, dojatě se objímal s ostatními muzikanty i s fanoušky pod pódiem. Celou dobu jsem trnula, že snad na tom pódiu umře (vlastně kdo ví, proč skupinu tak náhle opouští). I přes to byl koncert Tiamat podstatně lepší než předloni na Masters of Rock. Od lepšího zvuku po lepší výběr písniček. Ovšem ukázala se zde i stupidita a primitivita českého diváka. Vedle nás seděla skupinka typických českých strejců, kteří civěli na vystoupení a dostávali u něj hlasité záchvaty smíchu, až se naše lavička otřásala, a ještě hlasitěji ho komentovali trapnými poznámkami. Nakonec jsme si museli odsednout, protože jsem přes ty jejich kecy hudbu ani nemohla vnímat. No a to vyvrcholilo tím, že když Edlund odcházel z pódia, někdo po něm mrštil kelímek piva. Bravo.




Kissin' Dynamite...stavějí pyramidu jako roztleskávačky :D


Tiamat

Pak už přišli The 69 Eyes. Jejich koncert byl také lepší, než loni na MoR. Jyrki 69 dokonce odčinil loňské faux pas s trikem s růžovým potiskem, které se přízemnímu českému rockerovi patrně stalo trnem v oku či co. Tentokrát celá kapela nastoupila pro jistotu v černočerné, Jyrki v triku Ramones, což zřejmě nebyla náhoda, protože v přídavku zazněl i jeden jejich cover: I Just Want to Have Something To Do. Ramones mám ráda, takže jsem byla příjemně překvapena :). Celkově se mi set The 69 Eyes moc líbil, loni jsem občas ani nepoznala známou písničku, letos vše znělo podstatně víc jako na albech, nebýt toho, že si Jyrki často upravuje text podle situace :D. Jen nevím, proč ani letos do setlistu nezařadili Borderline, je to titulní skladba nejnovějšího alba a je moc povedená a já ji ani jednou neměla šanci slyšet živě. Nakonec set "Očí", i když s dlouhým přídavkem, skončil - a tím to skončilo i pro nás. Sice jsme Doro Pesch, která následovala a festival tak uzavírala, ještě nikdy neviděli, ale není to úplně náš šálek čaje a navíc jsem se potřebovala vyspat kvůli zkoušce (kterou jsem stejně neudělala, takže jsem klidně mohla další dvě hodiny koukat na Doro, ale kdo to mohl tušit).




The 69 Eyes

Pro mě osobně byl tento ročník Metalfestu asi nejlepším festivalem vůbec, určitě alespoň co do pohody, pohodlí (s karavany a velkými "spacími" auty přijelo, až na pár výjimek, jen několik postarších Němců, takže jsme v noci měli v kempu ticho a klid a mohli jsme se vyspat do růžova) a množství shlédnutých kapel. Nevýhodou je, že si sem většina našich přátel ještě nezvykla jezdit, bylo by fajn přijet s partou. Snad někdy příště.
A abych nezapomněla: v kempu jsme měli i kachnu s kachňátky :).

Jedno ulovilo...vajgl?


A nakonec se trefilo: žížala! :D

Komentáře

  1. skvělé fotky!
    festy momentálně nezvládám, ale
    na nich je dobré, že nějakou kapelu si člověk
    vždycky najde

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :).
      To je fakt, a pozná nějaké nové. A zaplatí za to zhruba stejně jako za běžný koncert jedné kapely.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Před několika dny jsem si splnila sen a vydala jsem se s Markem na německý Wave Gotik Treffen, což je, pokud vím, největší gothic festival v Evropě. Měla jsem v úmyslu napsat normální článek, ale jen popis příjezdu a hotelu mi zabral půl stránky, proto jsem ho zase smazala a raději se inspirovala u Ophelie a připravila článek ve formě deníku v bodech.
A jsme tu :)
A few days ago my dream came true - me and Marek had been at Wave Gotik Treffen (the biggest gothic festival in Europe, I think). I don't want to do any long translation, I'll write just the main facts.

Lednové focení, část první

Před pár dny mi fotograf Lukáš Šimonek nabídl focení. Už dlouho jsem nic podobného nedělala a tak jsem se této nabídky hned chytila a již za pár dní jsme se vydali na fotografickou procházku. Původně jsme měli v úmyslu fotit v přírodě na sněhu, ovšem přes víkend sníh roztál, proto jsme plány změnili a rozhodli se pro omšelé městské prostředí. Nejprve jsme začali v podzemních chodbách na Vltavské. Je to malá síť liduprázných, špinavých chodeb, které dnes využívají jen bezdomovci. Naštěstí byla taková zima, že jsme žádného nepotkali. Dále jsme pokračovali na Letnou, ke kyvadlu, ale to už musím rozdělit do dalšího postu.

Zpět k Vánocům

Já vím, že počasí venku právě nepřeje vánočním náladám, ale konečně se mi dostaly do rukou vánoční fotky. Naše letošní Vánoce byly ve znamení kabelek a knih. Kabelky jsem původně chtěla  nafotit, ale nakonec jsem se rozhodla je přidat jako větší outfitový post, až všechny postupně vezmu do společnosti. Naproti tomu knihy jsem nafotila hned. Letos se u nás rozdalo celkem čtrnáct knih, z toho osm jsem dostala já. Nějakou tu knihu najdu pod stromečkem každý rok, ale v takovém počtu naposled ještě na základce. Dostala jsem tři povídkové, dva romány, jednu dokumentární, jeden komiks a jednu v angličtině. Také tak rádi dostáváte knihy? Miluji vůni nových knih :). Škoda jen, že kvůli učení se na zkoušky teď nemám na čtení dostatek času. (Marek říká, že zním jako Hermiona :D).

I know that the weather outside is not exactly in the Christmas mood, but I finally got into hands some Christmas photos. Our Christmas this year was in name of handbags and books. Firstly I'd like to shot handbags,…