Přeskočit na hlavní obsah

Masters of Rock 2014

Prázdniny jsou opět tady, Prima Love opět ženám podsouvá touhu po exotické dovolené a my jako vždy vyjeli na dovolenou podle naší představy: na další festival. Tentokrát jsme se drželi tradice a navštívili jsme vizovický Masters of Rock.

Na MoR jezdím od svých sedmnácti a nikdy bych si nedovedla představit, že bych nejela zase. Až letos. Už začátkem léta jsme měli nutkání své vstupenky prodat, ale nakonec jsme neodolali a do Vizovic vyrazili. Prvním kvalitním zážitkem byla cesta na dálnici. Občas přišla tak nenadálá průtrž mračen, že jsme neviděli vůbec nic, auta před námi nesvítila a do kamiónů se opírala vichřice. Po této cestě smrti jsme dorazili na místo, kde obvykle parkujeme. Zákaz zastavení tam stojí vždy, ale policisté parkování u cesty obvykle tolerovali. Ono totiž ve Vizovicích není v podstatě vůbec místo k parkování a už vůbec ne v blízkosti areálu (a na kempingových loukách se parkovat nesmí, už dva dny předem pořadatelé bedlivě střeží vjezdy). Tentokrát však měla všechna auta za stěrači pokuty a další pokuty se masivně rozdávaly dál za každou blbost. S autem jsme tedy nakonec skončili v areálu dřevoskladu, který se na dobu MoR mění na placený kemp. Bohužel poměrně vysoce placený, cena se počítá na auto a ne na osobu, kdybychom tušili, že se tam budeme muset ubytovat, někoho bychom do auta přizvali a vyšlo by to na podstatně menší sumu. Tak jsme byli už dva dny před festivalem chudší o 2 400 Kč. Bezva. Dřevosklad byl naštěstí docela příjemný, louže byly zaváženy dřevěnou drtí, k dispozici bylo několik sprch a splachovacích záchodů, skvělý pivní stánek a navíc to odtamtud trvá do města pět minut, do areálu festivalu ještě méně.
Druhý den jsme si chtěli vyjít na procházku do zámecké zahrady, bohužel byla zamčená a vybavená super cedulkou, že po dobu festivalu je park zavřený a pečlivě střežený, aby se do něj náhodou nějaký metalista nedostal. Tak jsme se alespoň vyfotili na nádvoří.













Nicméně měli jsme výborný oběd v restauraci Retro a pak tradičně pralinky v čokoládovně, tak jsem si stále ještě držela dobrou náladu. Na večer jsme si koupili jednorázový gril a maso a u auta jsme si udělali skvělou grilovačku. Maso se nám povedlo velice nad očekávání, což považuji za jeden z nejlepších momentů celého MoR :D.




Když se mi nedařilo fotit kapely, fotila jsem aspoň jídlo :)

Grilujeme u auta



Třetí den už začal festival. Nejprve jsme se šli podívat na Axxis. Ty se nám moc líbili, jejich hudba je příjemná, melodická, na dobrou náladu. Z diváků vytáhli na pódium jednu slečnu, opatřili ji bubnem a tamburínou a hráli s ní značně hippiesáckou písničku :D. Dále už nás zajímali jen Airbourne, na kterých jsme ale nevydrželi do konce, protože byli hrozně přeřvaní a každý vysoký tón drásal ušní bubínky až bolestivě. Zkoušeli jsme se přesouvat po ploše před pódiem, ale pomohlo teprve odejít pryč ke stánkům. Hudbu jsme skoro nevnímali. Po Airbourne hráli headlineři Dream Theatre, což pro nás ovšem není ani zdaleka nejzajímavější kapela, vlastně není zajímavá skoro vůbec, takže jsme odešli k autu, kde jsme brzy usnuli.

Axxis

Airbourne

Další den jsme začali s Gloryhammer, novou kapelou zpěváka Alestorm (který zde ale nezpívá - hraje na klávesy). Bylo to velice nabíjející vystoupení, ze zpěváka vyzařovala radost a zjevně i překvapení, že mu tleská tolik diváků. A diváci opravdu tleskali, povzbuzovali a zpívali, a to ještě dlouho poté, co Gloryhammer dohráli a bedňáci už dávno připravovali stage pro Dogu.



Gloryhammer

Z Dogy jsme kousek zaslechli a přimělo nás to rychle utéct do pivního stánku v dřevoskladu. Při stavbě této provizorní hospody využili lidé z dřevoskladu nejbližší suroviny a tak byla celá vystavěná na kmenech stromů, vybavení bylo z kusů špalků, prken a všelijakých starých židlí a křesel a zem byla pokryta dřevěnými odštěpky. K tomu byly na masivních kmenech přidělány velké televize, kde každý den běžely záznamy koncertů slavných metalových kapel. Kdyby hobiti jezdili na metalové festivaly, vypadalo by to možná podobně :D.






Náhodné fotky z dřevoskladu a tamní hospody :)

Z celého pátku už nás zajímali jen Korpiklaani a Sabaton, ale jelikož jsme neměli po ruce žádnou časomíru, omylem jsme dorazili na kus "Rock Symphony" (Marta Jandová, Honza Toužimský a filharmonie Bohuslava Martinů hráli staré hity). Bylo tam tak narváno, že jsme ušli sotva deset metrů kolem pódia, když nás dav prostě donutil stát na místě. Tak plno neměli ani Sabaton. Byli jsme tedy nuceni koukat na to, jak celé tisíce lidí nadšeně kvitují to, že Jandová s Toužimským horko těžko předstírají, že jsou borci co odzpívají Iron Maiden jako Dickinson, přičemž hloubky musel zpívat on a výšky ona. A tak se jen potvrdilo to, co jsem nedávno četla v nějakém článku přes FB: Češi chtějí hodně muziky za málo peněz a dokonce i na metalovém festivalu, kde bych čekala nějakou hudební zkušenost, jsou čeští burani nejraději, když se jim naservíruje hodně známých fláků od několika známých kapel pěkně najednou a je jim úplně putna, kdo jim to zazpívá a jestli to vůbec zvládne.

Když už jsme tam byli, tak jsme je aspoň vyfotili: Rock Symphony

Po této hudební degeneraci už naštěstí přišli Korpiklaani, což je taková veselá kapela s folkovými nástroji, dobře se na ní tancuje, a tak se moje podlomená nálada zase trochu spravila. Předloni se nám vystoupení Korpiklaanů moc nelíbilo, letos však natáčeli DVD a asi i díky tomu bylo jejich koncert podstatně lepší.

Korpiklaani

Epicu jsme opět vynechali, ježto symphonic metalu neholdujeme, a vrátili jsme se až na Sabaton, kteří nikdy nezklamou. Nebyla jsem však úplně nadšená, viděla jsem je už počtvrté a i přesto, že zahráli několik písniček z nového alba, mi jejich show připadala pořád víceméně stejná (co si budeme povídat, ono i to nové album není vlastně nic nového). Na pódiu byl sice slibovaný tank, ale vzhledem k tomu, jak bylo v publiku plno, jsme jej stejně viděli maximálně na obrazovce. Brodénovy proslovy, které mě vždy docela bavily, mi teď také nepřišli nijak převratné a hlavně jsem během nic vždy celá ztuhla a málem i usnula a když konečně začali hrát, nemohla jsem pomalu ani tleskat. Dělali jsme si naděje, že bychom mohli počkat ještě na následující Behemoth, ale ta únava a tuhnutí klubů nás vyhnali k autu.


Sabaton

V sobotu jsme si chtěli dát ve městě oběd, ale podle očekávání bylo všude plno. Proto jsem skončili v restauraci Na panském, kde jsme ale jen na možnost si objednat čekali tak dlouho, že bychom stejně dobře mohli počkat někde jinde na stůl. Chudák slečna servírka na to totiž byla sama, což byla od majitele pěkná podlost. Když jsme konečně dostali jídlo, můj kuřecí řízek, o kterém jsem si myslela, že se na něm nedá nic zkazit, měl divnou chuť, hranolky nebyly osolené, sůl jsem si musela vyprosit u jiného stolu a byla pěkně nechutná a omatlaná a na talíři kromě hranolek a řízku nebylo vůbec nic, dokonce i u stánku vám dají aspoň trochu zeleniny a tatarku. Takže restauraci Na panském opravdu nedoporučuji, to si raději počkejte na místo v Retru nebo U Tonka, tam vaří naopak moc dobře :).
Hudebně jsme měli velké plány, začali jsme s Freedom Call, ze kterých opět sršel endorfin a projasnili nám tak pozdní odpoledne. Pak jsme do areálu došli na Arch Enemy, během kterých se mi udělalo zle a sotva jsem je vydržela. Pak následovali Helloweeni a mně se udělalo lépe, ovšem tentokrát přepadla nevolnost Marka, takže jsme odešli už během poslední písničky Helloweenů a na následné Civil War, na které jsme se těšili, jsme už nevydrželi. Vystoupení Helloweenů tentokrát nebylo nijak valné, zpěvák ze začátku zpíval divně a navíc se také hrozně dlouho zdržoval komunikací s diváky, jenže to je fajn na jejich samostatném koncertě, kde na to je čas, ale ne na festivalu, kde na to čas prostě není. Hráli méně známé písničky, které si prý lidé odhlasovali, i když já mám tedy dojem, že to vyhrály nějaké úplně jiné písničky, tak nevím. Navíc hráli i písničky, které trvají třeba deset minut a ještě je protáhli, takže nakonec zahráli asi osm písniček, což mi na hodinu a půl dlouhý set přijde docela málo.

Freedom Call

Lepší fotku z Helloween nemáme :/

Poslední den jsme proseděli s kamarádkami na pivu a do areálu jsme došli jen na Eluveitie, která se mi moc líbila, mám prostě pro kapely s historickými nástroji a folkovým ražením slabost. Na Unisonic a Sebastian Bach se nám nechtělo, po celém festivalu, který pro nás byl jedno velké zklamání, jsme si šli lehnout ještě za světla.



A potkali jsme Arcana s Verčou :)

Den po festivalu se také moc nepovedl, nejdřív jsme zjistili, že máme vybitou baterku v autě, pak nás na dálnici málem zabil nějaký kamioňák a nakonec nám ulétl stěrač. Musím říct, jsem ráda, že už jsem doma :D.
Proč byl MoR takovým zklamáním? Kromě všeho, co už jsem napsala, to bylo také kvůli tomu, že téměř všechny kapely, které jsme letos viděli, jsme viděli už někdy dříve (např. Arch Enemy a Sabaton jsem viděla počtvrté), pouze Axxis, Airbourne a Gloryhammer pro nás byli novinkou. Navíc jsme během čtyřdenního festivalu viděli celkem deset kapel, a to počítám i ty, ze kterých jsme viděli jen kousek, včetně Rock Symphony. Na Metalfestu, který trvá tři dny, jsme kapel viděli patnáct a většinu z nich poprvé. Velká část našeho zklamání nejspíš vyplývala právě ze srovnání MoR a Metalfestu. Tak tedy: Metalfest je podstatně blíž k Praze a tedy i k nám; Metalfest má podstatně lepší headlinery (dá se vůbec srovnat Alice Cooper s Dream Theatre?); Metalfest se koná v amfiteátru se stoupajícím hledištěm, takže odevšud je dobře vidět, slyšet atd.; v amfiteátru můžete při sledování kapel sedět, v klidu něco baštit a vydržet tak na kapelách celý den není žádný problém - na MoR je stání na nacpaném parkovišti hrozně únavné a vydržte si tak stát několik hodin a koukat tak na kapelu, kterou ani neznáte; na Metalfestu je mnohem méně lidí (začínám mít na lidi alergii - nesnáším ty nechutné burany s holým pupkem, co stojí vedle Toiky, močí na zeď jako špatně vychovaní vořechové a plivou kolem sebe, jako by právě uběhli maraton - zvednout půllitr k puse dá fakt zabrat, to se musí vydýchat a vyflusat, samozřejmě); na Metalfestu se dá parkovat i stanovat hned u areálu a zadarmo. To je jen skromný výčet důvodů, proč na MoR, pokud nedodá soupisku skvělých kapel, které jsme ještě neviděli, příští rok nepojedeme.

A ještě dvě fotky na závěr:

Opomněla jsem si postěžovat na počasí

A Lilly jsem slíbila, že si za ni dám minikoblížky, tak tady je důkaz, že jsem slib splnila :)

Komentáře

  1. Pri tých stromoch má fotky asi každý kto bol na more :D my sme tento rok bohužiaľ nešli (na dva dni si tam vybehol iba môj otec) ale dúfam, že ďalší ročník to napraví (ak niečím zaujmú). Závidím ti, že máš bližšie Metalfest lebo od nás zo Slovenska to je k... ďaleko a bohužiaľ musíme sa uspokojiť iba s MOR-om (alebo Topfestom, kde je kvalitná tak 1-2 kapely zo všetkých :D) pričom mám pocit že Metalfest sa každý rok posúva vyššie a už teraz je výberom kapiel kvalitnejší než MOR.

    LadyinBlack

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je možné, taky je to nejhezčí místo z celých Vizovic :D.
      To už by se skoro vyplatilo jet někam do Německa...sice to možná vyjde dráž, ale je tam toho mnohem víc k vidění.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Před několika dny jsem si splnila sen a vydala jsem se s Markem na německý Wave Gotik Treffen, což je, pokud vím, největší gothic festival v Evropě. Měla jsem v úmyslu napsat normální článek, ale jen popis příjezdu a hotelu mi zabral půl stránky, proto jsem ho zase smazala a raději se inspirovala u Ophelie a připravila článek ve formě deníku v bodech.
A jsme tu :)
A few days ago my dream came true - me and Marek had been at Wave Gotik Treffen (the biggest gothic festival in Europe, I think). I don't want to do any long translation, I'll write just the main facts.

Lednové focení, část první

Před pár dny mi fotograf Lukáš Šimonek nabídl focení. Už dlouho jsem nic podobného nedělala a tak jsem se této nabídky hned chytila a již za pár dní jsme se vydali na fotografickou procházku. Původně jsme měli v úmyslu fotit v přírodě na sněhu, ovšem přes víkend sníh roztál, proto jsme plány změnili a rozhodli se pro omšelé městské prostředí. Nejprve jsme začali v podzemních chodbách na Vltavské. Je to malá síť liduprázných, špinavých chodeb, které dnes využívají jen bezdomovci. Naštěstí byla taková zima, že jsme žádného nepotkali. Dále jsme pokračovali na Letnou, ke kyvadlu, ale to už musím rozdělit do dalšího postu.

Zpět k Vánocům

Já vím, že počasí venku právě nepřeje vánočním náladám, ale konečně se mi dostaly do rukou vánoční fotky. Naše letošní Vánoce byly ve znamení kabelek a knih. Kabelky jsem původně chtěla  nafotit, ale nakonec jsem se rozhodla je přidat jako větší outfitový post, až všechny postupně vezmu do společnosti. Naproti tomu knihy jsem nafotila hned. Letos se u nás rozdalo celkem čtrnáct knih, z toho osm jsem dostala já. Nějakou tu knihu najdu pod stromečkem každý rok, ale v takovém počtu naposled ještě na základce. Dostala jsem tři povídkové, dva romány, jednu dokumentární, jeden komiks a jednu v angličtině. Také tak rádi dostáváte knihy? Miluji vůni nových knih :). Škoda jen, že kvůli učení se na zkoušky teď nemám na čtení dostatek času. (Marek říká, že zním jako Hermiona :D).

I know that the weather outside is not exactly in the Christmas mood, but I finally got into hands some Christmas photos. Our Christmas this year was in name of handbags and books. Firstly I'd like to shot handbags,…