Masters of Rock 2015

V polovině léta nás čekala poslední dovolená našeho předmanželského života. Takže kam jsme se jako snoubenecký pár vypravili naposled? Samozřejmě na Masters of Rock.

Opět jsme kempovali v dřevoskladu, letos nás ale přijelo víc, a tak jsme se podělili o peníze a nevyšlo nás to tak draho, jako posledně. I počasí tentokrát vyšlo lépe, pršelo jen vzácně, přes den bylo slunečno, jen v noci jsme zmrzali. My ale spíme v autě a tam to zas tak hrozné nebylo.
První festivalový den nás zajímali Kamelot, U.D.O. a Within Temptation (které jsme si nakonec nechali ujít, už jsme je viděli). Areál se už na Kamelot strašidelně naplnil lidmi. Lámání rekordů v návštěvnosti nepovažuji za až tak velkou výhru.
Další den jsme začali s Neonfly. Na kapely, které hrají odpoledne, chodím mnohem raději. Je tam málo lidí a člověk se pohodlně dostane do předních řad. Hammerfall, na které jsme šli večer, jsme v podstatě neviděli, dohlédli jsme sotva na  obrazovku. Jako bych si je pouštěla na YouTube. Následovali Black Label Society se Zakkem Wyldem. Mě nijak zvlášť neoslovili, ale alespoň se trochu lišili od obvyklých mastrovských kapel.

Marek dokonce chytil paličku! Obdivuji lidi, kteří, když na ně něco letí, instinktivně to chytají. Mně instinkt velí zakrýt si oči a stočit se do klubíčka :D.

V sobotu jsme počkali, až se z areálu vyvalí fanoušci českého buranmetalu Dymytry a věděli jsme, že kdo jde právě směrem ven, přijde o hodně. Právě se totiž chystalo vystoupení Avatar, kteří u nás do té doby nebyli moc známí. Nám to vyhovovalo - před koncertem bylo pod pódiem téměř vymeteno a dostali jsme se krásně dopředu. Už po dvou písničkách se ale řady diváků rozrostli snad až úplně dozadu, někam, kam jsem neměla šanci dohlédnout. Avatar kombinují texty plné hořícího masa, smrti a apokalyptických výjevů, mechanickou, jakoby flašinetovou hudbou, drásavý zpěv, který přechází do growlu a image zvrhlých cirkusáků. Na MoRu tím přilákali celý dav, který pak nadšeně moschoval, jak je zpěvák dirigoval. Až do konce festivalu jsme pak potkávali skupinky metalistů, kteří o Avatar nadšeně rokovali. Pro mě bylo jejich vystoupení nejlepším okamžikem celého MoRu. Večer jsme omrkli klasickou heavy metalovou kapelu Krokus, která se podle mě na MoR výborně hodila a příjemně rozproudila energii. Následovali Gotthard, kteří pro mě byli spíš zklamáním, jelikož do svého setu zařadili až moc velké množství uspávacích ploužáků a slaďáků obecně. Museli jsme ale vydržet a pohlídat si dobrá místa před Powerwolf. Ti byli opět vynikající, až na to, že měli představovat nové CD a natáčet to na nové DVD. Bubeník ale nový song, podle které nese album jméno, zapomněl. Zkoušeli ji zahrát třikrát, nezadařilo se ani jednou. Pro fanoušky to bylo alespoň zajímavé, co ale bude na DVD, to netuším. Na The Exploited jsme jen nakoukli. Některý punk mám ráda, tady jsem se ale nechytala.



Šílené postavičky Avatar a Markovo nové, úžasně kýčovité tričko, které mu budu krást :).

Poslední den odpoledne jsme viděli jedinou gothic kapelu letoška, Lacrimas Profundere, opět pohodlně z prvních řad (úplně vepředu apaticky viseli usínající fanoušci, kteří čekali na půlnoční koncert Nightwish, což mi přijde jednak stupidní, jednak neslušné k předcházejícím vystupujícím, když tam otráveně spí a jsou přitom navíc promítáni na obrazovky u pódia), poté jsme se vydali k malé stagi, kde hráli čeští Rimortis. Od doby, kdy jsme je viděli naposled, mají nového kytaristu a klávesáka a shodli jsme se, že nepatří na malou, ale na velkou stage. Pak už jsme viděli jen Sonatu Arcticu, kterou jsem si neužila podobně jako Hammerfall, a nakonec Gamma Ray. Ti sice nezklamali, ale ani nijak zvlášť nenadchli. Na festivalu se prostě nedá pohrávat si s lidmi, jako na svém vlastním koncertě. Aura Kaie Hansena ale vždy trochu prosvětlí den. Nightwish jsme si nechali ujít, zaprvé mám dost těch zchytralých zakyslých řečí o Anette, zadruhé mi obecně vadí jejich fanatičtí fanoušci, zatřetí jsme je už viděli a začtvrté nás už pekelně boleli nohy a měli jsme dost toho davu v areálu. I z dálky jsme je však slyšeli a tak můžeme potvrdit, že festival skončil na minutu přesně v 00:00, na sto procent podle programu.

Lacrimas Profundere, jejichž tričko jsem si zase pořídila já.

A nakonec se zmíním o svém oblíbeném aspektu cestování, totiž o jídle. Jestli se potravinou Metalfestu stalo frappé z kavárenského stanu, MoRu vládly chlazené čtvrtky melounu z místní sámošky. Stál pár Korun a velkou lžící jsem v něm bagrovala každé horké dopoledne. Melounu šlapaly na paty snad jen langoše s kysanou smetanou, které byly nejlepší, jaké jsem kdy jedla.
Letos jsme také na obou festivalech udělali velké nákupy, už jen samotná trička vyžadují svůj vlastní článek :D.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Lednové focení, část první

Zpět k Vánocům