Přeskočit na hlavní obsah

Metalfest 2015

Jelikož už proběhli Masters of Rock, je nejvyšší čas zveřejnit alespoň ohlédnutí za červnovým Metalfestem :D.


Dlouho nebylo jasné, kde přesně se bude konat, protože amfiteátr neměl být kvůli rekonstrukci za evropské dotace otevřen výdělečným akcím. Naštěstí plzeňští zastupitelé za amfík v Bruselu úspěšně orodovali a Metalfest zůstal zachován pro své původní účely - pojmout co nejvíce lidí a dopřát jim pohodlné sledování pódia jak zblízka, tak zdálky. Nicméně k některým nepříjemným změnám došlo - například organizátoři usoudili, že návštěvníci s jednodenním lístkem potřebují parkovat hned u amfiteátru, zatímco lidé, kteří na místních loukách několik dní nocují v letních hicech si zaslouží šlapat několikrát denně z nejvzdálenějšího kempu do areálu a zpět a spát na rozpálené obří pláni bez stínu a jediného občerstvovacího stánku. Když se nás na nejvzdálenější louku jeden z pořadatelů pokusil vystrkat, rozhodla jsem, že buď se dostaneme na slušné místo, nebo jedeme pryč. Kolem organizátorů jsme projeli s vytaženým okénkem, na nic jsme se neohlíželi a zajeli jsme na louku, která byla zjevně určena pro jednodenní.



Outfit festivalu: slamák, sandály a vzdušné šaty. A studené pivo :).

Ke změnám došlo i uvnitř areálu. Zaprvé, rozbité dřevěné lavičky nahradil odolný plast. To je velmi rozumné z hlediska výdrže, nicméně žhnoucí slunce odhalilo slabinu: plast se rozpaluje jako plotna potřená sádlem a nechladne, ani když na něm půl hodiny sedíte. V šortkách nemyslitelné. Samozřejmě je ale pochopitelné, že z dlouhodobého hlediska je důležitější odolnost, než pohodlnost během dvou měsíců v roce. Další změna zasáhla celou střední část tribun. Předpokládala jsem, že i zde budou rozbité lavičky nahrazeny novými, místo toho zde byly vysazeny jakési lupenité rostlinky. Nevím, jestli je to trvalá, nebo jen dočasná změna, nicméně celá střední část tribun byla letos nepoužitelná (a navíc obehnaná páskou a střežená sekuriťáky). A do třetice, vrchní část areálu je nyní o kus oříznutá - právě o ten kus, kde v předchozích letech stály řady ToiToiek. Takže v celém areálu, plném tisíci lidí, bylo letos jen poloviční množství záchodů. Což z nějakého důvodu platilo i o kempech. I když páni Toikaři (díky za jejich bohulibou činnost) čistili záchody několikrát denně, nestačilo to. Když se po ránu sejdou dva kempy na sedmi ToiToikách, je jedno, jak moc jsou čisté. Než se dostanete na pořadník, stejně musíte běžet do křoví. Nechci ovšem, aby mé drobné stížnosti vyzněly příliš kriticky. Stále považuji Metalfest ze nejlepší metalový festival u nás, a to především právě díky areálu.





Hned v den příjezdu jsme se seznámili s našimi kempovými sousedy, kteří nás vzali za vlastní a během festivalu nás zásobovali vychlazeným pivem, grilovaným masem a doutníky. Jestli příště opět narazíme na Ditu, Martina, Luboše a spol., dovezeme jim také něco dobrého na zub :).
A konečně se dostáváme k hudbě samotné. Celý festival zahajovala česká power metalová kapela Warhawk. Neznělo to špatně, ale oproti loňským Winterstorm jim chyběla potřebná energie k nastartování fanoušků. Dali jsme si rychlou snídani (opět doporučuji palačinky z horní části areálu, navíc zde mají i zázvorovou limonádu za dvacku, což je nejlevnější nealko Metalfestu) a pádili se schovat do stínu kempu. Bohužel jsme tak prošvihli Serenity i Insomnium, ale nepochybujeme, že je ještě budeme mít možnost vidět jindy. Na Battle Beast jsme se vrátili s úmyslem poobědvat, ale musím uznat, že jsem byla mile překvapena. Ženský zpěv obvykle nevyhledávám, ale zpěvačka Noora Louhimo má projev natolik řízný a energický, že mě přinutila vystoupení sledovat alespoň ze stinných horních schodů.
Následovali Grave Digger. Tento německý heavy metal jsme skoro odpískali loni na Mesters of Rock, kdy ve všech známějších písničkách nechali publikum zpívat tak často, že se zpěvák mohl klidně v zákulisí šťourat v nose, zpívat jsme si mohli sami a nebyl by v tom rozdíl. Dali jsme jim ještě jednu šanci a zpěvák nás opět naštval, když z celé písničky Excalibur neodzpíval jediný refrén. Na venkovním festivalu není totiž slyšet ani zpívající fanoušky a v písni tak zbylo několik hluchých míst tam, kde měla gradovat. V jejich největším hitu Rebellion však zpěvák z každého refrénu odzpíval alespoň třetinu, takže jsme v součtu slyšeli možná i jeden celý. No, nebylo to nejhorší, ale můj názor, že nejlepší skladba Grave Digger je ta, kterou přehráli Van Canto, se nezměnil. Van Canto Rebellion alespoň dozpívali.
Na Overkill jsme si dali pauzu, jelikož nás vůbec nezajímali, a vrátili jsme se až na Moonspell. Nikdy jsem je neposlouchala, vždycky jsem se o nich jen dočítala, že to je ta kapela, co je chybně označovaná za gothic rock. Po jejich shlédnutí upřímně nechápu, proč proti nim gothici pořád remcají. Ano, ze dvou třetin je to sice metal, ale nikdo nezapře tu zbylou třetinu, kterou bych si klidně mohla splést s Tiamat, The 69 Eyes nebo Beauty of Gemina. Jejich nové album vřele doporučuji, moc se mi líbí a od teď Moonspell oficiálně "poslouchám".
Headlinerem dne byli ustanoveni Arch Enemy. Mám tuto kapelu docela ráda, ale díky českým festivalům jsem je viděla asi pětkrát a ať mají starou zpěvačku nebo novou, nepřipadá mi to jako dostatečná změna na to, abych je toužila vidět pošesté. Sledovali jsme je zpovzdálí a jsou stále dobří a zábavní, ale pro mě osobně se ledy nijak zvlášť nepohnuly.


Detail na bicí

V sobotu ráno jsme bohužel přesně prošvihli Stroy, o kterých se v poslední době hodně mluví a píše, takže jsem si je chtěla oťuknout. Zato jsme stihli začátek Seven, kteří mi připadali celkem nezáživní. Snad nikomu nešlápnu na kuří oko, ale podle mě je to jeden z typických českých "nijakých" kapel. Naproti tomu Elvenking, kteří následovali, jsou poměrně originální směsí pagan/folk metalu s poměrně jemným rockovým hlasem. Strefují se mi do vkusu, těšila jsem se na ně a také jsem si je pod pódiem řádně užila. Bohužel jsme se přitom na slunci dost uvařili a tak jsme Civil War, Tankard a Heidevolk prospali ve stínu, sice v areálu, ale popravdě jsem z toho moc nezachytila. Před Equilibrium jsme se bohužel museli odpotácet do kempu a dát se z toho úžehu dohromady. Headlinera Edguy jsme prošvihli dobrovolně, nic, kde působí Tobias Sammet, nás nezajímá.


V neděli jsme začali s Evertale, což je power kapela, která by časem mohla být celkem zajímavá. Evil Invaders nás původně vůbec nezajímali, v areálu jsme vlastně byli jen kvůli jídlu a nákupům, a byli jsme velmi příjemně překvapeni. Zůstali jsme stát před prvním stánkem a překvapeně jsme poslouchali až do konce. Energická hudba s pořádným ječákem se nedala přeslechnout. Večer jsme si sedli na spodnější lavičky a z příjemné vzdálenosti sledovali poslední kapely. První z nich byli Refuge, což jsou vlastně Rage v původní sestavě, čili bez Victora Smolského. Následovali Amaranthe. Tahle slátanina naivního disca, které zní jako znělky z Keygenů a dost ubohého nezajímavého metalu si kupodivu získala celé houfy fanoušků. Já si ale tu popovou divu v béžové bundičce a s velkými zlatými hodinkami prostě neoblíbím. Ve skutečnosti je ale po stránce metalu tato skupina dost nijaká a odlišuje se jen zpěvačkou, co patrně neprorazila v nějaké Superstar, a neohrabanými elektronickými znělkami (slyšel někdo z jejich fanoušků nějaké pořádné electro?)  Prý právě tady leží budoucnost metalu. Jestli ano, přecházím na country. Jediná dobrá chvíle přišla, když na pódium vyskočila fanynka s růžovou nafukovací kytarou a celou jednu písničku na ní vyhrávala nadšeněji, než sami muzikanti. Naštěstí mi chuť spravili folk metaloví Eluveitie, kteří mi spolehlivě doplnili opadající hladinu endorfinů. A nakonec přišli haedlineři Accept. Sice oproti headlinerům minulých let, Alici Cooperovi a Kingu Diamondovi neměli žádnou vizuální show, hudebně to ale byla patřičná tečka za festivalem, nabitá plnými melodiemi.

Sólo na růžovou kytaru!

A děkovačka...

...a slečna s růžovou kytarou, která se stala oficiálním maskotem festivalu

Suma sumárum, Metalfest má jedinou velkou chybu. Je jen jednou ročně.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Wave Gotik Treffen 2014 - část první

Před několika dny jsem si splnila sen a vydala jsem se s Markem na německý Wave Gotik Treffen, což je, pokud vím, největší gothic festival v Evropě. Měla jsem v úmyslu napsat normální článek, ale jen popis příjezdu a hotelu mi zabral půl stránky, proto jsem ho zase smazala a raději se inspirovala u Ophelie a připravila článek ve formě deníku v bodech.
A jsme tu :)
A few days ago my dream came true - me and Marek had been at Wave Gotik Treffen (the biggest gothic festival in Europe, I think). I don't want to do any long translation, I'll write just the main facts.

Lednové focení, část první

Před pár dny mi fotograf Lukáš Šimonek nabídl focení. Už dlouho jsem nic podobného nedělala a tak jsem se této nabídky hned chytila a již za pár dní jsme se vydali na fotografickou procházku. Původně jsme měli v úmyslu fotit v přírodě na sněhu, ovšem přes víkend sníh roztál, proto jsme plány změnili a rozhodli se pro omšelé městské prostředí. Nejprve jsme začali v podzemních chodbách na Vltavské. Je to malá síť liduprázných, špinavých chodeb, které dnes využívají jen bezdomovci. Naštěstí byla taková zima, že jsme žádného nepotkali. Dále jsme pokračovali na Letnou, ke kyvadlu, ale to už musím rozdělit do dalšího postu.

Zpět k Vánocům

Já vím, že počasí venku právě nepřeje vánočním náladám, ale konečně se mi dostaly do rukou vánoční fotky. Naše letošní Vánoce byly ve znamení kabelek a knih. Kabelky jsem původně chtěla  nafotit, ale nakonec jsem se rozhodla je přidat jako větší outfitový post, až všechny postupně vezmu do společnosti. Naproti tomu knihy jsem nafotila hned. Letos se u nás rozdalo celkem čtrnáct knih, z toho osm jsem dostala já. Nějakou tu knihu najdu pod stromečkem každý rok, ale v takovém počtu naposled ještě na základce. Dostala jsem tři povídkové, dva romány, jednu dokumentární, jeden komiks a jednu v angličtině. Také tak rádi dostáváte knihy? Miluji vůni nových knih :). Škoda jen, že kvůli učení se na zkoušky teď nemám na čtení dostatek času. (Marek říká, že zním jako Hermiona :D).

I know that the weather outside is not exactly in the Christmas mood, but I finally got into hands some Christmas photos. Our Christmas this year was in name of handbags and books. Firstly I'd like to shot handbags,…